ŽÁBA NA PRAMENI, o.s.
rozcestník hlavních aktivit a projektů
osvěta, vzdělávání, kulturní aktivity,
vyrovnávání šancí žen a mužů,
rozvoj občanské společnosti

Nouze o české mateřské školy úzce souvisí s rovnými příležitostmi žen a mužů 

23. 04. 2007, rubrika: Média
 

V obci Zbraslav ležící na jižním okraji Prahy se posledních deset let usilovně staví byty. Jen ve dvou lokalitách jich přibylo tisíc a nájemníci už se začínají stěhovat. Převážně jde o mladé rodiny, které developeři přesvědčili poukazem na spousty zeleně a výbornou občanskou vybavenost. Ta má ovšem jednu vadu na kráse: počet míst v mateřských školkách zdaleka nekopíruje výstavbu bytů a kapacita 248 míst už přestala stačit. Nemá-li nově příchozí tříleté dítě ve školce sourozence, je bez šance na přijetí. „Developeři nedostali podmínku postavit objekty pro školky, byla to velká chyba předminulého vedení radnice,“ krčí rameny současná starostka Renata Hůrková.

Kdo za to může

Problém ve Zbraslavi je pro dnešní Česko typický. Počátek devadesátých let přinesl výrazné snížení porodnosti, které následně začal kopírovat i celkový úbytek mateřských škol. Zatímco ale porodnost od konce devadesátých let opět stoupá, úbytek školek pokračuje. „Počet nepřijatých dětí z důvodu nedostatečných kapacit rychle roste,“ říká Hana Hašková ze Sociologického ústavu, která podporu institucí předškolní péče dlouhodobě sleduje. Ještě dramatičtější je podle Haškové situace v českých jeslích, tedy u dětí mladších než tři roky. „V současné době lze umístit do jeslí oproti 80. letům zhruba 3 % dětí. V celé České republice je totiž v současnosti pouze padesát čtyři jeslí a v nich pouze 1671 míst,“ uvádí Hašková. Péči o děti mladší tří let přebírají od poloviny 90. let školky a tak se v nich dál snižuje počet míst pro starší děti.
Najít odpověď na otázku, proč počet školek ubývá, zatímco děti přibývají, není překvapivě jednoduché. Ministerstvo školství odpovídá poukazem na to, že předškolní zařízení jsou v kompetenci obcí. Přes snižování počtu míst ve školkách se výdaje vlády na předškolní vzdělávání mírně zvyšují – v roce 2006 přispěl stát na školky přes 11,5 milionů korun, v roce 2002 něco přes devět milionů. Nedostatek peněz bývá ale obvyklým důvodem, proč obce školky ruší.
Zřizovatelem školky mohou být kromě státu nebo obcí i podniky. Podle Lindy Sokačové z Gender studies o.p.s. se o to některé začínají snažit. Jejich motivace je především ekonomická: ohrožuje je ztráta kvalifikovaných zaměstnankyň a školení nových lidí je drahé. I v Česku už firemní školky fungují, většinou je zřizují pobočky velkých zahraničních podniků. Školku pro své zaměstnané nabízí třeba Danonne nebo Škoda Auto. Firma musí mít počáteční investice v řádu milionů korun. Kromě toho se musí prokousat složitou legislativou a splnit přísné hygienické normy. Právě to bývá největším problémem. Například přilehlý nezastavěný pozemek u školky musí splňovat požadavek 30 metrů čtverečních na jedno dítě, hřiště musí mít rozlohu alespoň čtyři metry a ložnice tři metry. Požadavky na stravu nebo sociální zařízení se nesou v podobném duchu. Za klíčovou překážku považuje Sokačová odlišná pravidla pro děti do tří let a od tří let, je tedy nutné vytvořit jesle i školku. Firmy také nemají toto zaskakování za stát nijak daňově kompenzované.

Musí se zajímat

Podle Hany Haškové se Česká republika ani zdaleka nepřibližuje svým závazkům v rámci EU, podle nichž by měly české školky pro nejmenší už za dva roky pojmout celou třetinu dětí ve věku do tří let. Nyní stačí asi pro 1%. Podobně propadáme v závazku zaměstnanosti žen (60% v roce 2010). Přitom obě věci spolu souvisí.
Hašková upozorňuje, že tzv. „třírychlostní“ reforma rodičovské, která nabízí její čerpaní po dobu dvou, tří nebo čtyř let (platná od počátku roku 2008), nemůže bez dostatečné kapacity školek a jeslí splnit proklamovaný účel: umožnit ženám vrátit se na trh práce podle jejich volby. Právě v tom je v Česku problém. Zdejší rodičovskou dovolenou využívají z 99% ženy. Nedostatek školek pro ně znamená delší absenci na trhu práce, než by si bývaly samy přály. A především než by si přáli jejich zaměstnavatelé. Mateřství má tak v ČR největší dopad na neúčast žen na trhu práce v Evropě. Pouze polovina matek se po rodičovské vrací k původnímu zaměstnavateli.
Vzniká tak začarovaný kruh: utvrzuje se monopol žen na rodičovskou dovolenou, který posiluje genderovou diskriminaci žen na trhu práce: nižší mzdy než mají muži a obtížnější hledání místa právě kvůli „hrozbě“ odchodu na mateřskou. Odbornice a odborníci se shodují, že aby se něco změnilo, musí se o věc zajímat i muži. Za prvé na základě své vlastní rodičovské zkušenosti a odpovědnosti, za druhé jako ti, kteří mají ve svých rukách většinu institucionální moci, jako je parlament či krajské a obecní rady.

Jarka Mildorfová, Tomáš Pavlas
Studují Genderová studia na Fakultě humanitních studií UK

Den v triku