ŽÁBA NA PRAMENI, o.s.
rozcestník hlavních aktivit a projektů
osvěta, vzdělávání, kulturní aktivity,
vyrovnávání šancí žen a mužů,
rozvoj občanské společnosti

Prezidentské debaty jsem se strašně bála. Ale někdo to dělat musel, směje se moderátorka Witowská 

28. 05. 2018, rubrika: Aktuality
 

Praha-Nemá účty na sociálních sítích a nepovažuje se za celebritu. K profesi známé televizní moderátorky se dostala Světlana Witowská poté, co vystudovala práva, řadu let pracovala jako redaktorka a novinářskou profesi si zkusila takzvaně “od píky”. Zájem médií o její osobu jí dodnes přijde lehce zvláštní a pečlivě si střeží soukromí.

Od ostře sledované prezidentské debaty letos v lednu, kterou Witowská za Českou televizi úspěšně moderovala a která vzbudila mimořádný ohlas veřejnosti, neposkytla mimo redakci žádný rozhovor. Ve čtvrtek získala prestižní Novinářskou cenu Karla Havlíčka Borovského Nadace Českého literárního fondu a pro Aktuálně.cz udělala výjimku. S tazatelem, šéfredaktorem Aktuálně.cz Josefem Pazderkou, jsou bývalí kolegové z České televize, proto si během interview tykají.

Co pro tebe získání Ceny Karla Havlíčka Borovského znamená?
Světlana Witowská: Nikdy jsem žádnou cenu nedostala, takže je to úplně nový pocit. Jsem šťastná. Je to ocenění nejen mojí práce, ale taky několika lidí kolem. Protože to, co poslední čtyři roky dělám, je možné jen díky nim.

Řada lidí tvé ocenění spojuje s moderováním lednové prezidentské debaty…
Ale tohle je ocenění za loňský rok. Vlastně nevím, jestli se to do toho počítá…

Mezi diváky a čtenáři jsi ale s touto událostí, kterou sledovalo rekordních 2,6 milionu diváků, v současnosti spojována nejvíc. Některá média tě dokonce neoficiálně překřtila na vítězku oné prezidentské debaty. Co ti poprvé naskočilo, když ses v lednu dozvěděla, že budeš mimořádně citlivý duel moderovat ty, a ne Václav Moravec?
Myslela jsem si, že si moji nadřízení dělají legraci. A říkala jsem, že to tedy rozhodně dělat nebudu. Oni ale řekli, že by o to opravdu stáli. Řekli mi své důvody.

Jaké?
Hlavně to, že věří, že to zvládnu. To byl asi ten hlavní důvod.

A tvá reakce?
Byla to výzva, které jsem se bála. Ale když jsem dostala volnou ruku ve výběru lidí, se kterými můžu debatu připravit, tak jsem na to kývla. Lidem kolem sebe věřím natolik, že jsem do toho nakonec šla.

Kdo jsou ti lidé kolem tebe?
Editoři Interview ČT24 a Událostí komentářů Martina Riebauerová a Petr Švec. František Lutonský (zástupce šéfredaktora zpravodajství ČT – pozn. red.) byl takový supervizor. Pak tam byli rešeršista a vystudovaný politolog Lukáš Hájek a analytik ČT, politolog Kamil Švec.

Někdo to udělat musel
Jak dlouho ses na prezidentskou debatu připravovala?
Měli jsme na přípravu přesně týden. Dozvěděli jsme se to jeden týden ve středu a příští čtvrtek byla debata.

Měla jsi z ní strach?
Jasně, měla jsem velký strach. Nikdy jsem nic takového nedělala a nikdo z těch, které jsem si vybrala, taky ne. Takže to bylo pro všechny stejně nové. Velmi mile mě ale překvapilo, že nás v České televizi opravdu nechali, abychom celou věc pojali po svém. Nikdo nám neříkal, na co se máme nebo nemáme ptát ani jak to má vypadat. My jsme řekli svoji představu, se kterou se ztotožnilo i vedení, a tak jsme to taky udělali.

Ta vaše představa byla jaká? Měli jste nějakou inspiraci ze zahraničí?
Řekli jsme si, že chceme být jiní než v ostatních televizích. Ptát se na věci, na které se ještě nikdo neptal a které byly z našeho pohledu klíčové pro to, aby si lidi mohli o obou kandidátech udělat jasnou představu.

Z čeho během lednové debaty samotné jsi měla největší strach?
Vtipné bylo, jak se mnou můj tým hrál takovou nenápadnou psychologickou hru. Když jsem v den prezidentské debaty dorazila mezi kolegy do Rudolfina, chodila jsem od jednoho k druhému a ptala se jich, jestli se taky bojí jako já. Oni že ne, že jsou v pohodě. No a když prezidentská debata skončila, bylo úplně jasné, že se jim strašně ulevilo. Že měli možná ještě větší strach než já, jen mi to nechtěli říct… (smích)

Celá ta událost probíhala ve zvláštní atmosféře. Miloš Zeman opakovaně útočí na Českou televizi i další nezávislá média. ČT označuje za neobjektivní, podjatou, dokonce zbytečnou instituci. Jak se moderátorovi v takové atmosféře vede prezidentská debata?
Já se o to snažím čtyři roky. Dělat to tak, aby na mně nebylo během interview nebo debaty znát, co si o věcech myslím. Snažím se dívat na věci i z druhé strany. Dost mi v tom pomáhá můj táta, který je velkým kritikem všeho, co se děje kolem. Vedeme o tom dost často různé debaty a vlastně i díky němu se dokážu na různé věci dívat z jiného úhlu pohledu.

Proto jsem nakonec věřila, že s kolegy zvládneme i prezidentskou debatu. Otázky i témata jsme skutečně stavěli tak, aby to bylo vyvážené a objektivní na obě strany. Velmi jsme se snažili, aby nikdo nemohl mít pocit, že jedné nebo druhé straně nadržujeme. A myslím si a doufám, že se nám to povedlo. Udělali jsme pro to všichni maximum.

Jak moc jste předem komunikovali s oběma tábory prezidentských kandidátů?
Komunikovalo s nimi vedení. Za nás dostaly týmy obou kandidátů okruhy otázek typu domácí politika, zahraniční politika, financování kampaně. Oba věděli, že dostanou otázky od voličů, politiků, a měli pro svého protikandidáta napsat tři otázky, vložit je do obálky a ty jsem otevřela opravdu až v přímém přenosu. Co je uvnitř, jsem nevěděla do poslední chvíle.

V novinářských kruzích se už několik týdnů mluví o tom, že tě úspěšná prezidentská debata z ledna 2018 posune v dohledné době do role nové tváře hlavní zpravodajské relace České televize Události.
Jestli mě někam něco posunulo, tak to není tahle prezidentská debata. O některých změnách, které by měly ve zpravodajství ČT nastat, jsem se dozvěděla už loni před Vánocemi. Ale co bude, to ještě říct nemůžu. Prezidentská debata to každopádně spíš jen potvrdila.

Takže budeš novou tváří Událostí ČT?
To nemůžu komentovat.

Souboj s Babišem
Velký ohlas české veřejností mělo i tvé ostré interview s předsedou hnutí ANO Andrejem Babišem z jara 2017. Zazněla tam z jeho strany na tvoji adresu řada velmi emotivních, až urážlivých slov – o estébáckých metodách, podjatosti a podobně. Bylo těžké to ustát?
Ty čtyři roky moderování dají člověku nějaký základ. Tohle navíc nebyl můj první rozhovor s Andrejem Babišem, takže jeho styl, jakým se snaží lidi rozhodit, už trochu znám. Oni to s Jaroslavem Faltýnkem dělají hodně podobně, pravděpodobně mají stejný mediální trénink.

Ten spočívá v čem?
Mají to tak, že přijdou do televize s tím, že si nejspíš řeknou: Vy máte své otázky, my máme své odpovědi, hlavně to nemíchejme. My si v televizi prostě řekneme, co chceme. Alespoň na mě to tak působí. Je jim úplně jedno, na co se člověk ptá, když chtějí něco říct, tak to řeknou, i když se jich na to nikdo nezeptá.

Na to jsem už byla připravená. Říkala jsem si, že musím hlavně zachovat klid. Věděli jsme, že to bude asi vyhrocená situace, protože kauza s odposlechy (anonymní twitterový účet s názvem Skupina Šuman tehdy zveřejnil další údajné nahrávky kompromitující Andreje Babiše – pozn. red.) byla nepříjemná. Já jsem si ale řekla, že to vezmu s tím svým klidem a úsměvem a že to třeba klapne.

Květnové interview s Andrejem Babišem bylo velmi ostré, ale nakonec místy působilo dojmem, že tě ta konfrontace začala bavit.
Mě to baví vždycky. (smích)

Měl ten rozhovor nějaké dozvuky ještě po vypnutí kamer?
Andrej Babiš řekl jen na shledanou. Vypadal v pohodě, že to nijak neřeší. Myslím, že jeho vystupování před kamerou je z jeho strany hodně hra. Ale od té doby k nám do pořadu (Interview ČT24 – pozn. red.) už nepřišel. A to jsme ho zvali mnohokrát.

Jsou součástí snahy rozhodit moderátora i nějaké tiché vzkazy přes kolegy, přes vedení? Je v něčem Andrej Babiš jiný než ostatní politici?
Ke mně se žádné vzkazy od politiků nedostávají. Pokud je posílají, vedení je zřejmě odcloní a tak to má podle mě být. Rozhodit mě se politici často snaží tím, že se chovají familiárně. Někteří mě dokonce i během živého vysílání oslovují křestním jménem. Ve dvou případech už jsem je musela během vysílání usměrnit. Nevím, kdo jim to radí, ale je to taková klasická podpásovka.

Bylo interview s Andrejem Babišem z května 2017 nejtěžší, které jsi zatím dělala?
Mělo asi největší ohlas, ale jestli bylo nejtěžší, to nedokážu říct. Nejvíc mě na tom zarazilo, že nejvíc pozornosti vzbudil rozhovor, ve kterém nepadla ani jediná informace. Tam se nikdo nic nového nedozvěděl. Vůbec nic.

A to tě mrzí?
Přijde mi to spíš legrační. Že se člověk snaží čtyři roky dělat rozhovory, snaží se z respondentů něco dostat, občas z nich i něco zajímavého vypadne a pak lidé zjistí, že existuje Světlana Witowská, až když udělá rozhovor s Andrejem Babišem, ve kterém nic neřekl.

Ale od té doby mám doma krásnou kytku od fanoušků. Nejsem nikde na sociálních sítích, takže se to ke mně dostalo oklikou, ale několik diváků se složilo a poslali mi kytku – 179 růží. Tu mám pořád doma, nechala jsem si ji uschnout.

Útoky na Českou televizi i na další nezávislá média v ČR se poslední dobou zesilují. Jak si to vysvětluješ?
Změnila se doba. Vinou veřejných ataků ze strany politiků mají i všichni ostatní pocit, že si můžou dovolit víc. Ale doufám a věřím, že to ustojíme. Třeba i díky té prezidentské debatě, ve které každý soudný člověk musel vidět, že Česká televize skutečně nikomu nestranila. Dokonce i sám prezident to ocenil. My to ale takhle děláme pořád.

Není ale jásot z lednové prezidentské debaty špatnou zprávou pro stav české žurnalistiky? Že to, co by mělo být běžné, normální, je oslavováno jako úspěch?
Je to hodně divné. Jsi asi první, se kterým o tom mluvím. Po lednové prezidentské debatě se o mě strhl velký zájem kolegů novinářů a já jsem si říkala: Proboha, vždyť to byla prezidentská debata dvou kandidátů, ta diskuse má být o nich, a ne o mně.

Všechny nabídky na rozhovory jsem odmítla a naordinovala jsem si karanténu. Říkala jsem si, že je v téhle zemi něco špatně, když se po prezidentské debatě mluví o moderátorce, a ne o těch dvou kandidátech.

Jak si to vysvětluješ?
Nevím. Mockrát jsem o tom přemýšlela, ale na nic jsem nepřišla.

Po prezidentské debatě český bulvár hodně skloňoval téma tvého přátelství s Alex Mynářovou, manželkou současného hradního kancléře Vratislava Mynáře. A tedy tvou údajnou podjatost ve prospěch prezidenta Zemana…
S Alex se přátelím šest let. Známe se ještě z doby, než se vdala za hradního kancléře. Všichni v České televizi to věděli, vědí, pro nikoho to žádné překvapení nebylo a nikdo to ani neřešil.

Ta informace se najednou objevila v bulváru po prezidentské debatě. Já jsem si říkala: Tady se nejspíš úspěch neodpouští. Tak asi někdo chtěl ten úspěch degradovat, pošpinit. Ublížit mi. Nevím, co k tomu víc říct. Ale neodkopnu kamarádku jen proto, že se někomu nelíbí, kam teď patří. To prostě nedělám a dělat nikdy nebudu.

Plat říct nemůžu
Jsi v současnosti jednou z hlavních tváří České televize. Vaše britská obdoba, veřejnoprávní BBC, loni v červenci ustoupila tlaku vlády a poprvé zveřejnila mzdy i jména nejlépe placených zaměstnanců. Ukázalo se, že jen třetina z nich byly ženy, které za stejnou práci berou nesrovnatelně méně, třeba jen čtvrtinu platu svých mužských protějšků. Kdy se to samé dozvíme z České televize, když hospodaří s veřejnými penězi?
Já sama bych byla vlastně ráda, aby se lidé dozvěděli, kolik beru. Hodně by se divili, jak málo to ve skutečnosti je.

Kolik tedy bereš?
To říct nemůžu, protože k tomu nemám svolení. Ale všichni by asi byli překvapení, jak málo to ve srovnání s konkurencí je.

A bereš za stejnou práci podobné peníze jako tví mužští kolegové v ČT?
To netuším. Nevím, kolik berou moji mužští kolegové, nemám srovnání.

Je to pro tebe téma?
Není.

Proč by tví mužští kolegové měli brát za stejnou práci více než ty?
To by neměli, ale já nevím, jestli berou, a nemám šanci to zjistit.

Podle nejnovějších statistik pracují ženy v Česku na stejný roční plat jako muži o tři měsíce déle a berou zhruba o 20 procent méně než oni.
Pak je to samozřejmě špatně. Ale co já s tím můžu dělat, když nevím, kolik kolegové berou?

Třeba se ptát a požadovat nápravu.
Pokud někdo v České televizi rozhodne, že se platy klíčových lidí zveřejní, a budou tam nějaké disproporce, pak je to otázka pro šéfy, aby se nad tím zamysleli a ženám přidali, když po nich chtějí stejnou práci.

To zní hodně opatrně a nesebevědomě.
Nemyslím. To je realita. Nemám pocit, že bych kdy byla opatrná na to, co říkám. Prostě to momentálně neřeším.

Na Českou televizi už v této věci míří několik žalob, aby platy klíčových lidí zveřejnila. Ty sama jsi pro?
Mně by to určitě nevadilo. (smích)

Česka se zatím moc nedotkla ani kampaň #MeToo, vymezující se proti pokusům o sexuální zneužívání na pracovišti. Co si o ní myslíš?
Ta mi není vůbec sympatická.

Proč? Je to podle tebe zbytečná hysterie?
Já to nezlehčuji, ale pro mě osobně to není téma. Nemám ráda žádné hromadné kampaně nebo akce tohoto typu.

Schéma mladá moderátorka, která chce dostat příležitost, a k tomu mužský šéf, který toho zneužije, se velmi kryje se situací herečka-režisér, která je v kampani #MeToo nejvíce zmiňovaná. Prošla jsi v Česku řadu redakcí, soukromou televizi Prima i Českou televizi – opravdu jsi nic takového ani náznakem nezažila?
Já jsem něco, co by se dalo zařadit do kategorie #MeToo, zažila už na vysoké škole. Ale vyřešila jsem si to sama. A neměla jsem potřeba to nikomu říkat ani z toho dělat kampaň. Prostě jsem dokázala jasně říct, kde je hranice pro mě a kde pro toho muže. Chápu, že některé ženy to mají složitější a potřebují třeba oporu na veřejnosti. Já tu potřebu ale nemám.

Co znamená konkrétně “vyřešila jsem si to”?
Byla tam nabídka něco za něco. Já jsem řekla, že v žádném případě, že nic takového dělat nebudu, a skončilo to.

A nebylo tehdy – stejně jako nyní – namístě, aby ten člověk ve své funkci skončil?
To by namístě bylo. Ale to, co se mi stalo, se stalo mezi čtyřma očima. Zůstalo to jen ve fázi mluveného slova, těžko bych to dokazovala, to už jsem jako studentka práv tušila…

Nikde jinde jsi nic podobného později nezažila?
Asi ano, ale byly to jen náznaky, které jsem už dávno zapomněla. Spousta lidí mi říká, že působím trochu jako ledová královna, takže si to třeba lidé nedovolí.

A neměla by podle tebe i česká společnost vyslat nějaký zřetelnější signál, že zkoušet takovou věc je z pozice muže prostě nepřijatelné?
Možná jsme my Češi jiná nátura. Myslím, že kdyby tu byla poptávka po zřetelnějším signálu, jistě už by ho společnost vyslala. Nepřipadá mi, že by byly české ženy málo sebevědomé a bály se o podobných věcech mluvit.

Nelíbí se mi ta kampaňovitost. S tím se pak snadno svezou i muži, kteří jsou v situaci nevinně. Některé ženy můžou kampaň zneužít… Já jsem vystudovala práva, chtěla jsem být soudkyně a mám v sobě, alespoň myslím, poměrně silně vyvinutý cit pro spravedlnost. Takže mi vadí plošné, kampaňovité obviňování v jakémkoliv směru, nejen v kampani #MeToo.
Josef Pazderka
(Zdroj: magazin.aktualne.cz, 24.5. 2018)

Den v triku