ŽÁBA NA PRAMENI, o.s.
rozcestník hlavních aktivit a projektů
osvěta, vzdělávání, kulturní aktivity,
vyrovnávání šancí žen a mužů,
rozvoj občanské společnosti

Jsem na své příjmení velmi pyšná, říká Anna Stropnická 

31. 05. 2018, rubrika: Aktuality
 

Herečka Anna Stropnická (28) prozradila, že se naučila nevnímat narážky na cokoli kolem protekce či jména Stropnický. Pomohly jí k tomu i zkušenosti známého bratra Matěje a otce Martina.

Jak se vám žije se jménem Stropnická?
Krásně. Jsem na své příjmení velmi pyšná. Ale vždycky tomu tak nebylo, to musím přiznat. Na začátku se vše točilo kolem mé rodiny a já jsem prostě neexistovala. Časem se to hodně posunulo. Nejenže jsem se naučila jméno nevnímat, stejně si každý myslí, že mám vše díky protekci. Na druhou stranu, díky práci už v rozhovorech mluvím i často o sobě. (smích)

Je pravda, že v poslední době jdete z filmu do filmu – Kvarteto, Milada nebo Pepa.
Teď navíc 31. května má premiéru v kinech film Teambuilding, který je další můj film v pořadí. Ale ono se to zdá. Těch nabídek není zase tolik. Spíš hraji v divadle, to je moje doména. Nedávno jsem napočítala, že mám skoro dvacet představení v měsíci. Navíc přejíždím mezi Brnem a Prahou.

V dubnu měl premiéru film Pepa, kde hrajete několik etap života. Jaké to bylo?
Bylo to úžasné. Hrála jsem jako dvacetiletá, třicetiletá i čtyřicetiletá. Sama jsem si to dokonce představovala, jestli budu opravdu vypadat tak, jak mě změnily maskérky. Bylo to náročné hlavně pro ně. Na druhou stranu, ve filmu Teambuilding, který teprve k kinech bude, jsem hrála svůj věk. Tam to bylo náročné zase v tom, že jsem musela jezdit pořád na kole.

Když se vrátím k divadlu. Nedávno jste měla premiéru představení Na dotek. Tam hrajete striptérku. Jaký je to pocit svlékat se před diváky?
Je to striptérka, ale zároveň je to normální holka, která se tím striptýzem neživí celou dobu, jen v určitém období. Tohle je jeden z choulostivějších úkolů v rámci představení. Každá žena v sobě má nějaký flirt a pohyb v těle. Takže tuhle zkušenost si beru do té hry. Zároveň jdu přes nějaké své hranice. Ale na tom je tohle povolání zábavné. Přiznám se, že mě to baví.

Když přišla nabídka, znala jste filmovou verzi představení?
Znala. Film jsem viděla sice dávno, ale moc se mi líbil. Dokonce jsem viděla v divadle i hru. Uvědomila jsem si, že tohle je teď asi mojí vysněnou rolí, takže co si můžu přát víc?

Jak probíhaly tréninky u tyče?
Eliška, se kterou jsem trénovala, učí sexy dance a ladies dance. Je to o tom, že se ženy mají při tanci cítit dobře, a také o tom, aby uměly využít svých křivek. Ale nemá to vypadat nějak lacině. Na začátku jsem netrénovala jen moji choreografii, ale hlavně jsem se učila na hudbu hýbat sebevědomě a žensky. To samozřejmě chvilku trvá, než se v tomhle člověk odváže.

Jak to máte celkově s tancem? Máte nějakou taneční průpravu?
Měla jsem. Na hereckých školách jsou taneční průpravy. Jako malá jsem dělala moderní gymnastiku, chodila do tanečních i do pokračovaček, protože mě to bavilo. Chvilku jsem chodila i na salsu a minulý rok jsme v divadle Palace dělali představení o pole dance, takže jsme s ženami zase chodily na tanec u tyče. To byla další zajímavá zkušenost, ale také to nebylo vulgární. Ženy tam chodí proto, aby pro svůj civilní život nabyly nějaké sebevědomí.

Co nejzásadnějšího jste kvůli roli kdy udělala? Musela jste si třeba ostříhat vlasy nebo to končí jen u zatančení sexy tance?
Já jsem zvědavá, co mě ještě v životě čeká. S ostříháním vlasů bych asi neměla problém. Tím je vždycky trochu ta nahota, ale kromě toho bych asi zvládla cokoliv. I když třeba odněkud skočit, to by pro mě asi také bylo docela problematické. Viděla jsem film Bába z ledu a tam se zase herci museli naučit plavat v ledové vodě. To také není nic příjemného, ale zase je to věc, kterou si asi normálně nevyzkoušíte. Takže zase v tomhle máme my herci bohatý život.

Mluvila jste o nahotě. Jaký obleček máte při tom striptýzu?
On to vlastně není úplně striptýz, spíš sexy dance. Takže se u toho nějak dál nesvlékám. Nechtěli jsme, aby to bylo úplně vulgární. Nejde jen o jednu choreografii, ale potom se odehrává celá scéna, která má asi osm stránek. Takže by asi nebylo vhodné být tam po celou dobu vytrčená. Je to takový kostým, který něco odhaluje, něco zahaluje, není sprostý. Pro mě osobně je kolikrát zajímavější, když žena nebo muž ukáže jen něco, něž když je úplně nahý. To si myslím, že platí všeobecně.

Začínáte už natáčet nebo zkoušet něco dalšího?
Teď mě v létě čekají Shakespearovské slavnosti. Pro mě to bude moc fajn zkušenost.

Máte vůbec čas sama na sebe?
Sama na sebe v rámci jednoho dne si čas najdu. To si člověk najde vždycky, když chce. Potřebovala bych spíš ten dlouhodobější oddych. Je pravda, že jsem ani v létě nebyla u moře. Ráda bych na celý týden vypla. Bude ještě nějaký čas trvat, než si tohle budu moci dovolit. Ale v rámci jednoho dne to zvládnu. Navíc už umím usnout v jakékoli poloze, v jakémkoli dopravním prostředku.

A když máte volný den a potřebujete rychle zrelaxovat, abyste byla fit na další pracovní dny, co pro to uděláte?
Ráda chodím do sauny, která tělo tak hezky vyčerpá, že se mi pak hezky spí a nad ničím nepřemýšlím. Určitý způsob relaxu je i povídání si s kamarády, že si dáte dvojku vína. Člověka to od problémů a stresu také odežene, ale to si nemůžete dovolit vždycky.
Jana Fikotová
(Zdroj: revue.idnes.cz, 29.5. 2018)

Den v triku