ŽÁBA NA PRAMENI, o.s.
rozcestník hlavních aktivit a projektů
osvěta, vzdělávání, kulturní aktivity,
vyrovnávání šancí žen a mužů,
rozvoj občanské společnosti

Úsměv jsem rozdávala, ale neměla jsem na něj vždycky sílu, říká Olga Šípková 

31. 05. 2018, rubrika: Aktuality
 

Co by mistryně světa ve sportovním aerobiku řekla svému mladšímu já? Co ji léta trápilo? A co jí pomáhá ve znovunalezené radosti ze života? Jako dvojnásobná mistryně Evropy ve sportovním aerobiku, čtyřnásobná mistryně České republiky a mistryně světa z roku 1997 zažila slávu i úspěch vrchovatě.

Přesto, nebo možná právě proto, si odžila poměrně dlouhé období duševního propadu. I o tom, jak se Olga Šípková za poslední roky proměnila, je tento rozhovor, který vás možná překvapí svou upřímností a autenticitou.

V jaké životní fázi se teď nacházíte?
Cítím se fyzicky i psychicky dobře. Mám práci, které mě baví, mohu stále cvičit, zdravé děti a bezva přátele. Myslím, že se v životě vše dobře posouvá, ale musíme tomu jít naproti a vnímat signály, které na nás naše tělo, mysl a okolí vysílá.

Za rok vám bude padesát. Když byste měla srovnat své třicetileté a čtyřicetileté já, jak byste je popsala?
Možná se tomu svému „já“ více věnuji a jsem k němu více pravdivá. Také už umím ocenit klid. Mám ráda svůj věk, nikam bych se nevracela, skutečně se to dá označit jako vyzrávání. Spoustu věcí už neřeším a dávám důraz na opravdovost. Mám chuť se učit. I od života.

Jste úspěšnou podnikatelkou, manželkou a maminkou dvou dětí. Co byste k tomuto výčtu rolí ještě sama přidala?
Nemám to slovo role ráda. Vždyť přece nehrajeme. Nebo aspoň já ne. Snažím se být opravdová. Ale pokud bych k tomu měla přidat ještě nějaké slovo, tak jsem hlavně žena. A užívám si to.

Vždycky jste na mě působila velmi mile, cílevědomě, schopně, ale zároveň přísně, především sama k sobě. Jako ten člověk, co si nic neodpustí, tím pádem to má nejtěžší se sebou on sám. Jaká jste?
Myslím, že jsem byla vždy milá, citlivá žena. To ano. Také mne tím pádem ten vnější svět docela válcoval. A já se nechala. Vše jsem chtěla dotáhnout až na dřeň a hlavně se všem zalíbit. Nemít nepřátele. Ono to nejde. Stanete se veřejným majetkem a opomíjíte třeba skutečné přátele a nedej bože občas i děti. Radost v sobě mám. Úsměv jsem vždy rozdávala, ale ne vždy jsem na něj měla sílu.

Už jste našla svou lehkost bytí?
Jsem ve fázi života, kdy mě dost věcí dohání a já zjišťuji, jak je nesmírně důležité radost v sobě mít nebo najít a nebýt závislý na výkonu, úspěchu či jiných vnějších činitelích. Lehkost bytí se konečně učím a asi mne čeká ještě delší cesta.

Před lety jste veřejně přiznala psychické potíže. Dnes už jsme zase o krok dál a tyto věci nejsou až takové tabu, ale tehdy šlo z vaší strany o odvahu. Pomohlo vám se takovým způsobem svěřit světu?
Veřejně jsem se otevřela až v době, kdy jsem byla zaléčená a na vše jsem pohlížela už s větší životní energií. A tehdy mi došlo, jak je důležité veřejně o problémech třeba s duší mluvit. Neboť i mně pomohlo, když jsem to řekla lidem okolo sebe, kamarádkám a dozvěděla se, že to má každá druhá. Takže veřejné sdílení nebylo kvůli pomoci mé osobě, ale veřejnosti, ženám a mužům, že je třeba nebýt nevšímavý sám k sobě a že se dá vše řešit, tak aby člověk mohl žít život v radosti.

Jaké změny v životním režimu jste v rámci psychické nemoci a vlastní duševní hygieny musela udělat? V čem jste se musela zákonitě proměnit?
Postupně jsem se učila. Mít ráda sama sebe, najít radost v sobě, přemýšlet a dělat smysluplné věci, zpomalit, mít se na co v životě těšit. Nedělat si domněnky, nebrat věci osobně… co vám to připomíná? Ano, 4 dohody. Staly se mou biblí.

S vaším manželem jste stabilním párem. Znáte se už z dob vysokoškolských studií. Jak vnímal dobu, kdy jste na tom nebyla duševně dobře, kdy měl před sebou „jinou Olgu“?
Sám z toho byl docela zděšený a nevěděl, jak se má ke mně chovat. Stále se mě ptal, co mi je, a já stále odpovídala, že vůbec nevím. Jen že nemám energii a radost ze života. Zkoušel na mě být přísný i hodný. Je to pro druhé velmi těžké. Vím ale, že jsem to měla vše řešit daleko dříve, aby mé děti neviděly uplakanou a smutnou mámu.

Jak vy osobně vnímáte současný kult krásy a „face sopek“?
Jsem s tím úplně v pohodě. Já ničemu neholduji a nikam nechodím, ale pokud to někomu pomůže, proč ne. Ale, a jsem u toho slova už poněkolikáté, pokud máte v sobě stabilní radost, nic na povrchu měnit nemusíte, je to krásně vidět. Mrzí mě, že mladé holky sledují modelky a youtuberky, které nemusejí být vždy příkladem. Že se hodnotí mezi sebou především na základě vzhledu. No je to taková doba. Pokud ale půjdu dceři Adélce svou přirozeností příkladem, věřím, že bude v pohodě.

Nakolik je pak podle vás důležité propojení nejen se svým tělem, ale i hlavně duševnem?
Tak to je samozřejmě nejvíc. Mysl a tělo je jeden velký balíček a navzájem se podporují, nebo shazují. Záleží, jak to máme nastavené. Jakou podporu třeba my ženy máme v mužích okolo sebe, abychom se cítily ženou a byly spokojeny.

Mají vaše klientky něco společného?
Miluji své klientky! Ať ty, se kterými se scházím pravidelně, nebo ty, které na mne jezdí cvičit jen párkrát ročně na větší události. Miluji všechny cvičící, za kterými byť jednou ročně jezdím do různých měst. Co mají společného? Chuť se radovat a krásnou energii ženy, kterou společně sdílíme při cvičení. Vytváří pro mne vždy tak nádhernou atmosféru, že téměř každý den děkuji osudu, jaké poslání mi dal.

Co všechno vás teď do konce léta čeká? Pracovně i soukromě?
Od května mám vždy volnější období. Nejnáročnější je pro mě podzim a jaro do konce dubna. Nemám víkendy, cvičím po celé republice. Ale je to krásné! Pracuji opět jako moderátorka v Seznam TV, moderuji ranní přímý přenos s názvem Ráno na gauči. Moc mě to baví. Po Avon pochodu odlétám cvičit s lidmi na Sicílii a pak začíná léto, kdy aktivně odpočívám a většinu času trávím se svou dcerkou Adélkou.

Zmínila jste Avon pochod. Na rakovinu vám bohužel zemřeli oba rodiče. Jak vy sama vnímáte prevenci tohoto onemocnění?
Kdyby byla před dvaceti lety taková osvěta, moje maminka by tady jistě byla a radovala by se třeba i z mé dcerky, která babičku nikdy nepoznala. Je to nesmírně důležité, prevence doslova zachraňuje životy. Pravda, kdybychom měli stále radost ze života a necítili strach a duševní napětí, myslím, že by žádná tato onemocnění nebyla.
Nina Vránová
(Zdroj: zena.aktualne.cz, 18.5. 2018)

Den v triku