ŽÁBA NA PRAMENI, o.s.
rozcestník hlavních aktivit a projektů
osvěta, vzdělávání, kulturní aktivity,
vyrovnávání šancí žen a mužů,
rozvoj občanské společnosti

Jsme krůček od vytvoření simulované demokracie, prohráváme dezinformační válku s Ruskem, varuje expertka 

11. 06. 2018, rubrika: Aktuality
 

Česko a západní země zatím prohrávají dezinformační válku s Ruskem, říká autorka knihy Průmysl lži Alexandra Alvarová.

(„Důvodem je bezmoc, že prohráváme hybridní válku. Jistota, že jsou v ní Rusové dobří. Schopnost podívat se na věc bez despektu k soupeři. Bolest z nemožnosti vysvětlit lidem, které mám ráda, že se jejich hlav a srdcí zmocnil stejný duch panikařící nenávisti, jaký způsobil druhou světovou válku a který žene lidi do válek občanských. Chování jinak milých sousedů na vesnici, kde bydlí moji rodiče – kde příštích padesát let bude jediným cizincem Vietnamec v místní večerce. Chtěla jsem pomoci lidem, kteří mají pocit, že se zblázní z té hromady polopravd, výmyslů a manipulací, jež se odevšad valí jako voda z karlínských kanálů při povodni,“ vysvětluje Alvarová v anotaci, proč knihu napsala.)

V rozhovoru se serverem iROZHLAS.cz varuje, že pokud naše země nepřijde s novým způsobem obrany, prohraje definitivně. Pouhé vyvracení lží podle Alvarové nestačí.

Propaganda šířená pomocí fake news podle knihy nemají za úkol šířit lež, ale spíše pocit, že pravda neexistuje. Jako prostředek pro rozvrat Evropy a Spojených států je podle autorky používá Rusko, které vede takzvanou hybridní válku – nevyužívá tanky a vojáky, ale počítačové odborníky a trolly (on-line diskutující, který ostatní uráží, provokuje nebo se je snaží ovlivnit. Jsou popsány případy profesionálních trollů placených Ruskem, aby šířily jeho propagandu, pozn. red.).

Je u nás situace ohledně fake news skutečně tak vážná?
Nikdo nemiluje posly špatných zpráv. Bohužel to, o čem píšu, je jen špičkou ledovce. Pod hladinou našeho rozlišení se ukrývá mohutný masiv operací, zaměřený na likvidaci našich kognitivních schopností a schopností institucionální obrany proti ruskému pronikání do našich institucí.

Jaký je podle vás cíl takových operací?
Zlikvidovat demokracii, donutit voliče k volbě proruských stran, obsadit kontrolní silové body státu a ušetřit náklady nejen za armádu, ale i za tyto operace. Často jde o práci místních sympatizantů nebo lidí v exekuci, kteří to dělají na našem území jen za právní poradu, přímluvu u exekutora nebo dobré slovo a lidský přístup. Impakt je nedozírný.

Profesionální novináři překáží
Umíme ještě při čtení zpráv podle vás rozeznat pravdu?
Rozeznat pravdu je pro neprofesionála ve změti informací takřka nemožné. Proto potřebujeme profesionální novináře. Ti jsou dnes ale napadáni, špiněni, osočováni a v Rusku i vražděni. Prostě překážejí v plánu.

Proč právě naše země je pokusnou dezinformační laboratoří Ruska, jak píšete v knize?
Naše země je mu blízko, je členem EU a NATO, má strategickou polohu vůči logistice do ostatních států, přátelský vztah k ruským bankám, laxní vztah k ruské ambasádě a velké množství spřátelených spolupracovníků. Česká populace je podobná populaci Západu a USA z hlediska hodnot, je jen trochu rasističtější a ustrašenější. Na takovém vzorku se dobře testuje, výsledky jsou vidět rychle.

Jak velký vliv má podle vás Rusko v naší zemi?
V Česku už bohužel takový, že v Poslanecké sněmovně si nikdo jeho vliv na české volby netroufne vyšetřit. Cambridge Analytica přiznala i práci na volbách v Česku. (Britská společnost Cambridge Analytica se věnuje sběru a analýze dat, údaje milionů nic netušících uživatelů zneužila během prezidentské volby v USA a při referendu o brexitu. Působila i v Česku, whistleblower přímo ze společnosti Christopher Wylie připustil, že sdílela informace s ruskou společností Lukoil, pro níž dříve pracoval poradce prezidenta Miloše Zemana Martin Nejedlý, pozn. red.)

Už se neválčí tanky
V knize doslova píšete o válce s Ruskem. Je označení „válka“ na místě? Nepřisuzujete Rusku větší moc, než u nás ve skutečnosti má?
Generál (Karel) Řehka píše ve své knize Informační válka o metodologii tohoto nového způsobu vedení války. Armádní elity a analytikové už vědí, že se o válku jedná a že je mimořádně účinná. Problémem zůstává, že je téměř nemožné dovést k tomuto prokázanému zjištění obyčejné lidi. Pro ně je válka v kognitivních procesech spojena se střelbou a vojáky. Jenže počítá se výsledek a ten je proměna území demokratických států na území, která plní pokyny Kremlu. Na to už tento moderní druh válčení zaměřený na zmatení populace bohatě stačí. Už nepotřebujete kupovat vojákům boty a střelivo, potřebujete platit programátory sociálních sítí, hackery a trolly.

Důležitým podhoubím pro úspěch fake news jsou podle vás vystrašení ignoranti. Je jich u nás dost?
Je jich tolik, kolik jich produkuje vzdělávací systém. Jestliže se neučíme cizí jazyky, nejsme schopni porozumět správně psanému textu, nevíme, jak rozeznat zpravodajství od internetového bulváru, neučíme se ve školách o studené válce, máme na krajích komunisty, kteří řídí školství, naše děti až na výjimky necestují a my sami jsme zbytkovými produkty socialistické propagandy a školství, nemůžeme se divit, že je tak lehké si s námi pohrávat.

Jak?
Nejde primárně o šíření lží, ale o šíření narativu, to jest hodnot, o kterých si myslíme, že tvoří pravdivý výklad světa. V tom jsou Rusové napřed. Jejich narativ zní: nikomu nevěř, pravda neexistuje, každý má tu svou. Neangažuj se, nedělej nic, nemá to cenu. Jsi slabý a zmatený, narušitelé tvých hodnot a pravd přicházejí ze Západu, potřebuješ jistoty a ochránce. Máš strach, vetřelci divokých mravů usilují o tvou půdu, nepotřebuješ svobodu, potřebuješ ochránit.

Do jaké míry je podle vás ono šíření ruského narativu organizováno?
Ruská kampaň v Česku není organizována a řízena vertikálně, podobá se mnohem víc způsobu, kterým jsou například řízeny čínské triády (zločinecké organizace, pozn. red.), jde o malé horizontálně organizované buňky několika lidí. Větší část českých dobrovolníků, kteří Rusům a šíření jejich narativů slouží, o tom vůbec neví.

Finsko se brání díky vzdělání
Jako příklad státu, který se efektivně umí bránit propagandě, zmiňujete Finsko. Co dělá lépe než my?
Mají jeden z nejlepších vzdělávacích systémů na světě. Jejich děti mluví dvěma a více jazyky a vykazují vynikající výsledky v matematice a jiných oborech ve srovnávacích testech. Finům funguje státní správa a pochopili obor strategická komunikace, což je jedna z moderních forem obrany proti informační válce. Školí státní správu, politiky a voliče proti šíření fake news a mají vypracované obranné strategie na toto téma. My nic takového nemáme a neděláme, proto prohráváme.

Vy sama žijete v Kanadě, jakou zkušenost má s fenoménem dezinformací tato země?
Kanada zůstala zatím ušetřena intenzivních ruských ataků. Poslední popsaný ruský pokus změnit politické poměry v Kanadě bylo financování separatistů v Québecu v sedmdesátých a osmdesátých letech.

Vaše kniha tvrdí, že první fázi dezinformační války jsme prohráli. Jaké jsou důsledky?
Prohráli jsme už několik fází, jsme krůček od vytvoření simulované demokracie, jaká panuje v Rusku. Všechny procesy na oko běží, volby, soudy, samospráva, ale hluboko pod nimi panují jiná pravidla, o kterých se nemluví. Rozhodování se netvoří v hlasováních, ale v úzkém kruhu poradců a oblíbenců Kremlu. Tato rozhodnutí jsou pak anticipována politiky, kteří pro Kreml pracují nebo se ho bojí. Vše vypadá demokraticky, ale peníze náhle tečou jinam, než by měly, vztah se Západem a obrana slábne, média začínají chrlit strach a zábavu a vyhýbají se informacím. To je finální stav. Když s tím něco neuděláme, dojdeme k němu.

Jak zásadní roli u nás u fenoménu fake news tedy hrají naši politici? Šéf hnutí SPD Tomio Okamura nedávno šířil zjevnou dezinformaci o marakéšské deklaraci, místopředseda ČSSD Foldyna zase o protestech organizovaných neexistující vnučkou Jiřího Drahoše. Hradní mluvčí Jiří Ovčáček běžně používá obraty jako mainstreamová/alternativní média, svazácká ČST, aktivističtí novináři a podobně.
Uvědomme si, že Rusové používají celou škálu prostředků, kterými si udržují vliv. Politikové jsou stejní jako občané, to jest nepoučení. Malá část z nich to dělá proto, že pro Rusy pracuje, drtivá většina ovšem jen z nevědomosti, stejně jako ostatní lidé prostě spolkli návnadu. Hloupé je, že politici disponují rozhodovacími pravomocemi, které jsme na ně ve volbách delegovali, a ovlivňují osud naší země. To je fatální.

Píšete také o probuzení „deprivantů“, lidí na okraji společnosti, kteří za dobrých časů mlčí. Co je podle vás probudilo? Naše země přece prožívá ekonomicky stabilní období.
Nízká kvalita ekonomických statistik, ve kterých pro samé HDP nevidíte, že je u nás milión lidí v exekuci. Exekuce z vás udělá občana druhé kategorie. Exekutoři mají často chování řeznických psů, snaží se vás šikanovat, zastrašit. Zbaví vás základního práva nakládat se svým majetkem a penězi. Vaše peníze už má někdo jiný a vy jen do smrti přežíváte. Už nejste člověk, jste míň než to, jste bezprávná nula.

Neviditelní lidé
Jak se takový stav podle vás přetaví do pomoci se šířením propagandy?
Tenhle pocit totálního vyloučení ze společnosti lidí, který často končí rozpadem vztahů, ztrátou práce či bydlení a ztrátou vědomí vlastní lidské hodnoty, vytváří odhodlání žít mimo morálku, systém a společenství lidí. Pak přijde skupina lidí, která vám naslouchá, podkuřuje vám, občas vypomůže radou, půjčí trochu peněz a jen za to, že pro ně máte vůbec nějakou hodnotu, byste udělali cokoli. Takhle to funguje. Lidé v exekuci se do HDP a exportních tabulek nevejdou. Jsou neviditelní. Světové ekonomické fórum v Davosu už v roce 2011 konstatovalo, že 95 procent světového majetku leží v rukou pěti procent lidí.

Tohle porušení vědomí rovnováhy má své důsledky v citové vazbě, kterou lidé pociťují k vlastním státům a vládám. Dnešní svět je ovládán miliardáři, kteří žijí také mimo systém a kteří často tento systém utvářejí nebo obcházejí, na ně se nevztahuje. Poslouchat a platit daně musejí jen ti uprostřed. To je situace před výbuchem. Loajalita a důvěra ve stát je klíč, a ten klíč je v celém světě ohrožen, narušen nebo ztracen. I když čísla hovoří o tom, jak se máme dobře, pocit spravedlnosti a smysluplnosti nevzniká a vytváří se podhoubí pro revoltu.

Trolly v knize dělíte na několik kategorií. Která je podle vás nejnebezpečnější?
Nejnebezpečnější je vzácný troll analytik. Zúčastňuje se debat, umí pracovat s nástroji pro měření engagementu (zapojení, angažovanost, pozn. red.) a emocionálních vazeb k různým tématům. Najdete ho všude, pobývá především mezi demokraty. Často zakládá sám skupiny, aby pochopil, co lidi trápí, a které argumenty mají úspěch. Bez jeho analytického intelektu by neměla informační válka úspěch. Sám jen tak pinká balonky témat nejrůznějšího druhu, zkouší, co zabírá na kavárnu, na vlastence, na lidi v exekuci, na pejskaře, na maminy, na venkovany. On nenávist nešíří, on jí objevuje a těží.

Lež je nutné vyvracet, ale nestačí to
Píšete, že lži nemá cenu vyvracet, je potřeba je zadusit. Nezavání toto ale cenzurou?
Z referenčních důvodů musí zůstat práce vyvracení hoaxů a lží zachována, aby bylo možno udržovat zdroje pravdy a fakticity. Ale jako metoda boje neobstojí. Lidé nepoptávají pravdu jako hodnotu, poptávají zábavu. A pravda je příšerně nudná záležitost, tedy většinou. Proto se tak pomalu šíří. Lidé poptávají zábavnost, srozumitelnost, jednoduchost a bezpečí. Ve světě těchto hodnot se musíte umět pohybovat. Internet demokratizoval přenos informace a bezpečnostní hodnotu pravdivých informací bohužel chápou jen novináři, vojáci a humanitní vzdělanci. Obyčejný konzument médií netuší, k čemu je taková věc dobrá. Jenže obyčejný konzument představuje volební většinu. Dokud si tohle paradigma neuvědomíme, nebudeme schopni tuhle špinavou válku vyhrát.

Jak se proti fake news efektivně bránit?
Pravda má elementární bezpečnostní hodnotu, stejně tak spravedlnost, protože vytváří funkční pojivo mezi lidmi. Pokud nenajdeme jiný, kapacitně silný, asymetrický a disruptivní (zásadně nový, pozn. red.) způsob, jak ruskou subverzi (podvratnou činnost, pozn. red.) účinně odrazit zpět, prohrajeme a vyvracení hoaxů nám nepomůže.
Ondřej Golis
(Zdroj: irozhlas.cz, 5.6. 2018)

Den v triku