ŽÁBA NA PRAMENI, o.s.
rozcestník hlavních aktivit a projektů
osvěta, vzdělávání, kulturní aktivity,
vyrovnávání šancí žen a mužů,
rozvoj občanské společnosti

Jourová: Západ ztratil pud sebezáchovy, Východ lidskost 

01. 10. 2018, rubrika: Aktuality
 

Spojenectví Andreje Babiše a Viktora Orbána je čistě účelové a jde hlavně o postoj k migraci. V otázce právního státu ale Orbán zašel příliš daleko. „Kdyby si něco takového u nás dovolil Babiš, v ulicích by byly statisíce lidí,“ říká v rozhovoru pro nové vydání časopisu TÝDEN i Věra Jourová, eurokomisařka pro ochranu spotřebitelů, spravedlnost a rovnost pohlaví.

Českem hýbou sirotci ze Sýrie. Souhlasíte s Andrejem Babišem, že bychom žádné neměli přijímat?
Projela jsem spoustu uprchlických zařízení a viděla jsem tam děti, které se třeba i ztratily rodičům během cesty. Jsou to strašné příběhy. Viděla jsem tam také takzvané nedoprovázené děti, z osmdesáti procent to byli chlapci ve věku patnáct až osmnáct let. Bylo by tedy dobré si stanovit, o kom se bavíme. V Evropské komisi mám mimo jiné na starosti práva dětí, takže na to nemohu říci nic jiného, než že máme povinnost činit kroky, jež jsou v nejlepším zájmu dítěte. A je jedno, zda jde o dítě evropské, syrské, nebo kterékoli jiné.

Co je podle vás v nejlepším zájmu dítěte, jež přišlo v syrské válce o rodiče?
Odpovím otázkou. Je v jejich nejlepším zájmu vzít je do cizího prostředí, kde nemohou uniknout atmosféře, v níž jim mnozí dají najevo, že je tu nechtějí? Musíme si uvědomit, že ty děti prošly traumatem a je třeba o té věci, která se u nás několik posledních dní diskutuje, hovořit z pohledu právě těch dětí. A takovou debatu jsem tady nezaznamenala. Nejde jen o to dítě přijmout, ale opravdu mu pomoci, zajistit, že se o ně někdo postará, bude chodit do školy, někdo se mu bude věnovat, naučí ho tady žít.

Nepřipadá vám, že se situace kolem migrace vyhrotila natolik, že ta debata, po které voláte, už zkrátka nemá šanci proběhnout?
Ano, souhlasím. Dostali jsme se do absurdní polohy, kdy se Západ hádá s Východem ve stylu „My bereme, vy neberete, vy neberete, a ještě jim nedáváte najíst“. Tohle se musí zastavit a musíme si vysvětlit pozice a dostat se k nějakému rozumnému řešení dlouhodobé migrace. Víte, dlouho jsem o tom přemýšlela. Ta migrační vlna z roku 2015 nás překvapila natolik, že Západ ztratil pud sebezáchovy a Východ lidskost.

Slyšel jsem, že několik českých rodin o tyto sirotky projevilo zájem. Nemělo by právě toto být vodítkem, když se bavíme o tom, jestli děti jako stát přijmeme, či nikoli?
Také jsem to zaznamenala a je v tom samozřejmě rozpor. Na jedné straně Česká republika razí názor, že nepřijme ani nohu, na straně druhé slyším o rodinách, které mají zájem si děti vzít alespoň do pěstounské péče. Upřímně, kdybych neměla tak šílenou práci, také bych o tom uvažovala. V Bruselu bydlím v paneláku, kde většina obyvatel pochází z různých kultur a má různou barvu pleti, takže mi takové soužití absolutně nevadí.

Jak na vás působí fakt, že skrze postoj k migraci se Andrej Babiš sblížil s maďarským premiérem Viktorem Orbánem?
Vzhledem k tomu, že oba pány znám osobně, tušila jsem, že v nějakém tématu najdou společnou řeč. To tak prostě je. Když se potkají dva alfa samci a vzájemně se nepobijí, spojí se spolu. K tomu tedy došlo. Nejsem ale ráda, že se to zplošťuje a vykládá se to tak, že Babiš a Orbán jsou spojenci ve všem. Myslím, že takhle jednoduché to není. Začali si notovat v otázce migrace a je to logické, protože vědí, že to, proti čemu se postavili, má obrovskou sílu. Západ totiž pořád nepochopil, proč ty povinné kvóty na přerozdělování imigrantů byly špatně. A tady ti pánové spojili síly a jejich postoj k migraci se jim docela dobře daří vysvětlovat. Až potud rozumím tomu, že to je účelové spojenectví.
Petr Musil
(Zdroj: tyden.cz, 30.9. 2018)

Den v triku