ŽÁBA NA PRAMENI, o.s.
rozcestník hlavních aktivit a projektů
osvěta, vzdělávání, kulturní aktivity,
vyrovnávání šancí žen a mužů,
rozvoj občanské společnosti

Role dnešních mužů a otců: Co by se od nich měly děti naučit? 

26. 11. 2018, rubrika: Aktuality
 

Od počátku otcové hráli spíše roli živitele a autority. Tušíte správně, že se jejich chování v rodině trochu změnilo. Ale jak vypadá jeden ze dvou rodičovských vzorů v současnosti? A v čem je pro naše ratolesti důležitý?

Ještě v generaci našich rodičů se stávalo, že právě otec byl ten, který udával rodině řád, vydělával hlavně peníze a volný čas trávil v dílně nebo sledováním sportovního utkání. Na city nebo pochopení přece nebyl stavěný, že? Alespoň takové bylo společenské očekávání. Jakmile se ale páni tvorstva dostali do porodních sálů, naučili se plakat nebo správně přebalovat, spousta „typicky“ mužských aktivit získala jinou fazonu. Jak to s nimi vypadá dnes a co se mohou děti (a měly by) od svých otců naučit?

Chce být u toho
Zatímco se otcové nejčastěji zaměřovali na to, aby splnili především materiální zajištění rodiny, dnes se setkáváme s tatínky, kteří jsou již mnohem aktivnější, co se výchovy potomků týče. „Dnešní otec se podílí i na denní péči a angažuje se i u docela malých dětí,“ potvrzuje psycholožka Pavla Koucká. „Obvykle chce být i u porodu. Netýká se to samozřejmě všech, i dříve byli otcové angažovaní a i dnes jsou otcové, které vlastní děti téměř neznají. Ale trend k vyšší angažovanosti tu rozhodně je.“

S novým typem otce také souvisí i zvyšující se zájem o rodičovskou dovolenou, kterou například v Německu podle tamního statistického úřadu využívá skoro každý třetí až pátý muž. V Česku mají o tuto možnost zůstat s dítětem doma zájem jen necelá dvě procenta a tento trend se šnečím tempem zvedá. „Jako by si muži i s klesající mírou plodnosti více vážili zázraku – narození dítěte,“ glosuje tuto skutečnost psycholog a autor knihy O otcovské roli Tomáš Novák. Větší náklonnost k vlastnímu potomkovi a zájem o péči o něj přináší totiž spoustu pozitiv včetně prohlubování partnerství.

Cesta ke spokojenému vztahu
Život s dítětem ten dosavadní změní zcela zásadně: Vlastní přístup k sama sobě i partnerovi, vlastnímu tělu i pocitům a především vznikne nová zodpovědnost za bezbranného člena rodiny a absolutní proměna volného času. Podle Johna Gottmana, amerického předního odborníka na mezilidské vztahy, se podaří tuto obrovskou změnu v partnerském vztahu důstojně a šťastně ustát jen takovým párům, u kterých došlo ke společné transformaci do stavu rodičovského. Tedy že oba zvládli přechod do nové životní fáze, což se může definovat i jako rovnoměrné rozdělení rodičovských rolí. A pokud je matka s ochotou a činností svého partnera spokojena, podle Gottmana to také iniciuje větší párovou spokojenost, zvýšené libido a nepřímo i šťastné dětství dítěte. A pokud otec nedokáže i přes veškeré snahy dostatečně dát mužský příklad, psycholog Tomáš Novák dává naději: „Nezbývá nic jiného než vyčkat. S poměrně vysokou pravděpodobností z dotyčného bude lepší dědeček než táta.“

Otec na rozcestí
Nejčastější překážkou, která stojí tátům v cestě si rané dětství svých potomků užívat, je podle Johna Carra, amerického psychoterapeuta, jejich zaneprázdněnost, tedy neostrá hranice mezi prací a životem doma. Dále Carr tvrdí, že někteří současní otcové považují především hru s dítětem za něco neužitečného, jsou obklopeni velkým množstvím techniky, která v nich způsobuje nesoustředěnost na dítě samotné, anebo disponují nedostatkem sebedůvěry, že by dokázali svého potomka zabavit s kýženým efektem. „V menší míře se potýkají s nejistotou v otcovské roli, však také mnohým z nich uspokojivý otcovský vzor chyběl,“ souhlasí psycholožka Pavla Koucká.

Ovšem jak John Carr ve svém díle Knížka pro tatínky s odkazem na studie podotýká, děti potřebují svého otce znát, protože to pomáhá vytváření identity. „Už od velmi raného věku vytváří hra pouto mezi otcem a dítětem a je základem celoživotní vzájemné blízkosti,“ píše americký psychoterapeut. Koucká dále poukazuje i na další problémy, se kterými se současní tátové potýkají: „Často řeší dilema, které známe my ženy již po generace: jak sladit pracovní a rodinný život. Tátové zpravidla hodně pracují, aby rodinu zajistili. Zároveň však chtějí též trávit dost času s dětmi.“

Polovina vzoru
Stát se v současnosti tátou znamená starat se o své dítě tak, jak to předchozí generace otců pravděpodobně vůbec nezažily: přebalovat, odříhávat, oblékat, krmit, mazlit se, uklidňovat nebo si s ním hrát. A tak není divu, že se někteří novopečení otcové, kterým takový vzor chyběl, mohou potýkat s vysokou dávkou nedůvěry v sebe sama. „Odměnou je samozřejmě bližší vztah k dítěti hned od narození. Nenapadá mě nic hodnotnějšího,“ říká rezolutně americký psychoterapeut John Carr ve svém díle pro tatínky.

Častější je tento trend ve městech
S tím souhlasí také psycholog Tomáš Novák: „Svět tvoří ženy a muži. Jsou rovnoprávní, ne však stejní. Musíme se učit gender modelu svého pohlaví i umění nejen vycházet, ale i pochopit gender opačný.“ Právě v tom vidí obrovský přínos mužské role v rodině i psycholožka Pavla Koucká: „Výhoda v rodině přítomného otce je, že je partnerem matky, a tak děti sledují chování muže k ženě a ženy k muži zblízka. Sekundární mužské postavy pak rozšiřují obzor dítěte: Není pouze jediný způsob, jak být muž. A pokud táta chybí, jsou mužským vzorem právě jiní muži v okolí.“

Důležité předpoklady
Na konci 70. let americký psycholog Michael Lamb publikoval své zjištění, že už kojenci dokážou odlišovat své chování k otci a matce. „V blízkosti otce projevují jiné reakce a vydávají jiné zvuky, než když je nablízku matka. Z dlouhodobější perspektivy miminek, která mají od počátku života blízký a častý přístup k otci, lépe snášejí přítomnost cizích lidí, živěji reagují na podněty, o něco lépe lezou i sahají po předmětech,“ píše jedna z velkých autorit psychologie otcovství ve své knize The Role of the Father in Child Development.

Výrazného vlivu otce, respektive mužského vzoru v blízkosti dítěte, si jsou vědomi i čeští aktivisté z Ligy otevřených mužů, kteří pořádají workshopy i zážitkové seance pro otce a syny či dcery, aby si upevnili a prohloubili vzájemný vztah. Jak totiž například z výzkumu serveru dadsanddaughters.org vyplývá, skoro polovina respondentů, tedy otců nového typu, je přesvědčena, že když se aktivně zapojí do života své dcery, je to zásadní pro její zdraví i duševní pohodu. A ke stejnému výsledku dospěl i průzkum amerického Národního centra pro otcovství v otázce týkající se jejich synů. To je, myslím, důležitý předpoklad ve vývoji vztahu otce ke svým potomkům, nemyslíte? Zda a jak dobře se to dnešním otcům skutečně daří, se můžeme vzájemně jen dohadovat.

Táta v nedohlednu
Mnoho párů postihne v prvních dvou letech po narození dítěte partnerská krize, případě po druhém dítěti, a u téměř každého druhého partnerství tak podle českých statistik dojde k rozpadu. Vyšší otcovská angažovanost a také aktivní zájem strávit s dítětem víc času můžou na druhou stranu v současnosti i komplikovat rozchodová ujednání. „Větší zájem otců také znamená, že se nesmíří s tajným paragrafem ústavy, který tvrdí, že děti patří tomu, kdo je porodil,“ poznamenává psycholog Tomáš Novák. Počet dětí svěřených po rozchodu do střídavé péče obou rodičů se od druhé poloviny 90. let pravidelně zvyšuje. „Statistika ukazuje, že u chlapců z rodin, kde chybí otec, je vyšší pravděpodobnost výchovných problémů, špatných studijních výsledků, rozvoje závislostí a konfliktů se zákonem,“ přibližuje psycholožka Pavla Koucká možné dopady absence mužského vzoru.

„Dívky zase dříve začínají sexuálně žít a méně dbají na ochranu svého zdraví v této oblasti. Spíše než o nepřítomnost muže jde však o nepřítomnost druhého rodiče. Jeden rodič je půlka rodičovského páru, a má-li ještě vydělávat o to víc peněz, je s dětmi o to méně,“ dodává. Tomáš Novák vidí v chybějícím mužském vzoru jiné důsledky. „Například dlouhodobý pobyt juniorů v mama hotelu, u dívek pak volbu výrazně starších mužů coby partnerů. Nicméně vzhledem k tomu, že muž po čtyřicítce bývá ženatý, zadaný, mrtvý nebo psychopatický, nebývá to mnohdy snadné,“ uzavírá (částečně v nadsázce, samozřejmě) psycholog.

Otcové v nové době. Jaká je jejich role?
V angličtině se se vznikem nového přístupu otců ke svým ratolestem uchytil pojem „nové otcovství“ (New Fatherhood). Pod tímto významem se rozumí muž, v jehož systému hodnot je vysoko umístěno naplnění podílu na výchově potomků. V řadě činností a v interakci se svými ratolestmi se dokáže otec vyjma kojení o dítě plně postarat. Také se tím vyvrací diskriminační předsudek, že matka má mateřský cit vrozený a otec musí k otcovství dozrát a naučit se mu. Pro jednotlivé kultury i společenské vrstvy je definice mužství odlišná, přesto se nejčastěji popisuje jako rozhodnost, odvaha, síla, ochrana či „slovo muže“. Navíc výzkumy probíhající v současných generacích ukazují, že i děti „nových otců“ coby školáci považují otce v průměru za poněkud přísnějšího, než je matka. Také uvádějí, že s ním je alespoň občas větší zábava než s matkou. Takže některé ryze „mužské“ rysy v našich hlavách zůstávají.
Veronika Vlachová
(Zdroj: maminka.cz, 14.11. 2018)

Den v triku