ŽÁBA NA PRAMENI, o.s.
rozcestník hlavních aktivit a projektů
osvěta, vzdělávání, kulturní aktivity,
vyrovnávání šancí žen a mužů,
rozvoj občanské společnosti

Novinářka popsala, jak funguje ruská továrna na fake news. ‚Smrtí mi pak vyhrožovali i přátelé,‘ vzpomíná 

09. 05. 2019, rubrika: Aktuality
 

Proslavila se články o farmě trollů v Petrohradu. Finská novinářka Jessikka Aro v nich odkryla fungování ruské propagandy. Už pět let kvůli tomu čelí nenávistné kampani: výhrůžkám smrtí a tvrdé kyberšikaně. Aro v rozhovoru pro iROZHLAS.cz popisuje, co kvůli své práci musela vytrpět, co o ruské propagandě zjistila a proč nelituje, že administrativa Donalda Trumpa stáhla její nominaci na cenu za odvahu.

Už dříve jste řekla, že jste kvůli své práci zažila peklo. Jak takové peklo vypadá?
Slovo „peklo“ je skutečně výstižné. V roce 2014 jsem se pustila do investigace kolem ruských trollích farem, krátce na to jsem se stala cílem mezinárodní propagandistické bouře. Čelila jsem hněvu a nenávisti lidí, kteří uvěřili smyšleným příběhům týkajícím se mé osoby. Najednou jsem se nemohla plně věnovat práci. Místo toho jsem se zoufale snažila zjistit, které z výhrůžek, jež mi mimochodem stále chodí, jsou skutečně nebezpečné a měla bych je ohlásit. Nemohla jsem o ničem psát, aniž bych se nestala terčem propagandy.

Jaké to na vás mělo dopady?
Moji přátelé se měnili v nepřátele, posílali mi výhrůžky smrtí. Musela jsem třeba policii nahlásit svého kamaráda z mládí. Vážně. Místo článků jsem musela psát trestní oznámení na lidi, kteří mně a mé rodině vyhrožovali smrtí. Tohle je moje peklo.

‚Psali o mně lži‘
Ovlivnily tyto útoky vaši novinářskou důvěryhodnost?
Samozřejmě. To byl jeden z cílů šiřitelů těch lživých zpráv. Podařilo se jim to nejen u veřejnosti, ale také mezi novináři. Psali o mně, že jsem placena Spojenými státy, NATO, že jsem podezřelá z trestné činnosti, drogově závislá a psychicky nemocná. Tohle pořád opakovali, a protože propaganda funguje, část lidí tomu uvěřila. Pak mi v komentářích psali, že nejsem nic jiného než „presstitut“ NATO. Dokonce kontaktovali mé nadřízené a ptali se, jak mohou zaměstnávat feťačku a proč mě nevyhodí.

Podpořili vás?
Zachovali se skvěle, nelze jim za to dostatečně poděkovat. Pomohli mi projít všechny výhrůžky, sehnali mi advokáta, komunikovali s policií. Loni 88 finských novinářů zveřejnilo prohlášení, v němž upozornili na můj případ plus případ podobně šikanovaného novináře a žádali změnu zákonů. Nejen kvůli lepší ochraně žurnalistů, ale všech, kdo se veřejně projevují. Dnes jsme v situaci, kdy trollové a ti, kdo jim věří, pořádají online lynč na lidi, kteří diskutují o lidských právech, imigraci, ale třeba i o vyšetřování mého případu.

Překvapilo vás, že propaganda proti vám dokázala poštvat i vaše přátele?
Názorně se mi ukázalo, jak jsou dezinformace a propaganda nebezpečné. V přímém přenosu jsem sledovala, jak se z mého kamaráda stává troll píšící proti mně nenávistné komentáře. Uráželi mě i neznámí lidé, což je u nás nelegální. Lidé pod vlivem propagandy strašně jednoduše ztratí pojem o tom, co je v právním státu povoleno a co ne. Přesně o to Rusku jde.

Snažila jste se o tom se svými přáteli mluvit? Jak vám takový obrat vysvětlovali?
V jednom případě jsem se neúspěšně snažila zeptat přes facebook. Chtěla jsem se o to pokusit přes jiného kamaráda, ale to taky zůstalo bez reakce. Další přítel mě zablokoval hned po zaslání výhrůžky, takže jsem ani nemohla reagovat. Jiný známý mě veřejně nazval „starou feťáckou děvkou“ a „policejní krysou“. S ním jsem se to také snažila řešit, ale bez odezvy. Všechny tyto případy jsem ohlásila policii.

‚Rozbrečela jsem se‘
Kdy přišel zlom a svůj případ jste začala řešit s vyšetřovateli?
Trvalo to dost dlouho. Už když to začalo, archivovala jsem materiál, protože jsem se domnívala, že útoky jsou nelegální. Ukládala jsem si screenshoty, linky, PDF kopie konverzací. Řekla jsem si ale, že počkám a snad to odezní. To se ale nestalo, v roce 2015 vyšel v různých jazycích můj článek o trollí farmě, ale psala jsem i o jiných tématech, nejen o Rusku a dezinformacích.

Asi po roce mi došlo, že celá ta věc můj život pohltila. Vydala jsem se proto na dovolenou do Thajska, jenže trollové někde na webu objevili fotografie, na kterých tancuji. Začali šířit zprávy, že jsem „NATO bikiny troll“, že tancuju „sjetá“, jak hrozně vypadám. Zašlo to daleko za únosnou mez. V komentářích pak trollové psali, jak by mě chtěli znásilnit, jak by mě na záchodě naplnili spermatem, a spekulovali, s kolika, omlouvám se za ten výraz, „negry“ jsem se vyspala. Tehdy jsem se rozbrečela a došlo mi, že už nelze otálet, že už je toho dost.

Zjistili vyšetřovatelé o dezinformátorech něco zajímavého a překvapivého?
Rozhodně, byla jsem za to hrozně ráda. Například to, že články předkládané Finům jako finské ve skutečnosti pod dozorem agentů ruských bezpečnostních služeb vytvářel muž napojený na Putinovu administrativu. Kremlu naopak poskytoval informace. Policejní vyšetřování tak odkrylo napojení finské fake news scény na Rusko. Policisté taky odkryli autory dezinformačních článků, jak mezi sebou trollové komunikují a domlouvají se třeba pomocí aplikace WhatsApp, odkryli toky desítek tisíc euro podporujících šíření fake news. V počítači jednoho z útočníků spojených s Putinovým aparátem kriminalisté našli složku, v níž shromažďoval nejrůznější materiály proti mně.

Případ se potom dostal k soudu. Jak se k němu stavěla veřejnost?
Byl to jeden z nejhorších zážitků mého života. Prokremelští aktivisté ještě před začátkem agitovali, aby jejich příznivci dorazili k hlavnímu líčení, aby slovně útočili nejen na mě, ale také na reportéry pokrývající soud. Opět se objevily výhrůžky smrtí, dokonce se objevil plán, jak mě přímo v soudní síni zabít. Do budovy soudu jsem pak musela přijít bočním vchodem v doprovodu policejní eskorty, protože policie měla informaci, že mi hrozí napadení. V jedné polovině soudní síně pak seděli běžní novináři, ve druhé části šiřitelé propagandy, kteří můj případ popisovali jako divadlo zinscenované NATO, které má ve Finsku zničit svobodu projevu.

‚Soud mě potěšil‘
Vy jste ale vyhrála, tři lidé si vyslechli trest, z toho jeden nepodmíněný. Soud mimo jiné jasně řekl, že pokusy o umlčení novinářů ohrožují celou demokratickou společnost. Překvapil vás rozsudek?
Hodně mě potěšilo, že je podrobný. Obžalovaní útočníci se bránili, že když o mně lživě píší jako o propagandistce NATO, uživatelce drog nebo zveřejňují moje soukromé údaje, pouze využívají svobody slova. Velmi mě potěšilo, že soud jednoznačně rozhodl, že to se svobodou slova nemá nic společného. Jejich jednání popsal jako lži, pomluvy, systematické snahy o zničení reputace a zničení mé práce. Rozsudek ale dosud není pravomocný, protože se všichni odvolali. Odvolací soud je naplánován na říjen.

Jsou trollové ve Finsku agresivnější než v jiných zemích? O podobném případu, jako je ten váš, jsem dosud neslyšel, a vy jste zmiňovala ještě jeden podobný.
U nás se objevila ještě jedna podobná kauza, ale ta není tak vážná jako moje. Kromě novinářů jsou u nás v menším rozsahu terči trollů také výzkumníci a aktivisté zabývající se Ruskem nebo tématem imigrace. Můj případ je specifický tím, že k nenávistným útokům mobilizoval velké množství Finů. To je na něm děsivé.

I přes rozhodnutí soudu se moc nezměnilo, útokům čelíte nadále. Lze se proti nim dál bránit?
Rozsudek zazněl loni v říjnu, v ten samý den mě kontaktoval muž, který mi oznámil, že ví, kde bydlím já i moje rodina. A že nás všechny zastřelí, že mě snad někdo naučí, kam nemám strkat nos. Pokračuje také lživá kampaň, takže pořád místo práce vyplňuji trestní oznámení. Situace z předchozích let stále trvá.

Zkušenost s Ruskem
Všechno, co popisujete, je pro mě dost překvapivé. Odborníci Finsko často dávají jako příklad země, jejíž obyvatelé jsou mediálně vzdělaní a odolní proti dezinformacím. To tedy neplatí?
Ano i ne. Třeba New York Times popisovaly můj případ jako první případ evropské země, která učinila právní kroky proti ruským dezinformacím. Na to jsem velmi pyšná, protože to je podle mě jedna z nejlepších cest, jak proti nim bojovat. Finové jsou skutečně velmi dobře mediálně vzdělaní, v této oblasti existuje mnoho užitečných projektů. S Ruskem navíc máme špatnou historickou zkušenost, na kterou nezapomínáme.

Tak proč se třeba ve vašem případě trollům tolik daří vyvolávat nenávist?
Svým způsobem musím propagandisty a architekty trollích farem pochválit. Jejich podvody jsou tak chytré, že například falešné účty na sociálních sítích často neumějí rozlišit ani odborníci, stejně tak často neumí říct, jestli obsah finsky psaného dezinformačního webu píší Rusové, nebo občané Finska. Zaznamenala jsem i případy, kdy experti ruskou propagandu označili za skvělou novinařinu.

V Česku stále mnoho lidí nevěří, že něco jako informační válka s Ruskem existuje. Máte ve Finsku podobnou zkušenost?
U nás si je také část lidí naprosto jistá, že nic takového neexistuje. Nechápu, jak si něco takového mohou myslet. Internet je plný informací o možnostech studia týkajícího se informační války na ruských univerzitách, Rusové sami ten pojem využívají, sama šéfredaktorka Russia Today veřejně prohlásila, že tato televize je mezinárodním nástrojem v informační válce. Jaké další důkazy jsou, proboha, třeba? Vždyť to přiznávají sami! Vladimir Putin vymyl mozky Rusům díky tomu, že ovládá média. Teď takto pokračují na sociálních sítích, které mají mezinárodní dosah.

Trollové na směny
Jeden z důkazů jste poskytla vy sama, když jste informovala o trollí farmě na petrohradské ulici Savuškina. Proto jste se ostatně stala cílem nenávistné kampaně. Jak se vám to povedlo?
Díky spolupráci s odvážnými, nezávislými novináři v Rusku, kteří už v roce 2013 farmu infiltrovali. Předstírali, že tam chtějí pracovat. Rok poté jsem se rozhodla zjistit, jak farma funguje. V roce 2015 sháněli nové zaměstnance, normálně si dali na web inzerát s pracovními nabídkami. Neinzerovali samozřejmě pozici trollů, ale označovali se jako on-line výzkumná agentura a zájemcům nabízeli práci manažera sociálních médií, autora on-line obsahu, copywritera a grafika.

Po zaměstnancích požadovali denní i noční dvanáctihodinové směny a znalost anglického jazyka. Když jsme tam zavolali jako domnělí zájemci, upřesnili nám, že se jedná o politický obsah. Ukázalo se také, že ona továrna na fake news je napojena na ruskou vládu. Když jsme se pohybovali kolem její budovy, přišel strážný a křičel na nás, že musíme odejít, jinak zavolá policii, protože se jedná o administrativní budovu.

Vy jste se dovnitř nedostala, ale podařilo se vám vyzpovídat některé bývalé zaměstnance. Zjistila jste, že jde většinou o studenty, jejich práce je poměrně dobře placená a pracují pod neustálým dohledem kamer. Kam ale píší propagandistické příspěvky? Pokud do zahraničí, přece by museli perfektně ovládat cizí jazyky.
Tehdy přispívali na sociální síť Vkontakte, ruskou obdobu facebooku, na samotný facebook, různé blogy a na twitter. Denně dostávali nová témata, kterým se museli věnovat. Styl jejich práce se ale vyvíjel, novináři a výzkumníci později odhalili, že po zveřejnění mého materiálu o farmě začali využívat facebookové skupiny předstírající, že jsou Američané. V nich tlačili protiimigrantská témata, prosazovali Donalda Trumpa jako prezidenta.

Ve Francii zase rozdmýchávali protesty žlutých vest, ve Španělsku konflikt v Katalánsku. Samozřejmě šířili fake news o očkování a spoustu dalších témat. Také jsem se dočetla, že zaměstnanci farem dostávají lekce angličtiny, aby mohli lépe „trollit“ v anglofonních zemích. Zvládli ale také vytvořit videomontáž, na níž měla tehdejší kandidátka na prezidentku Spojených států Hillary Clintonová sex s černochem.

Vy jste popsala práci jedné farmy v Petrohradu. Existuje takových míst více?
Velmi pravděpodobně ano a nutně nemusí být jen v Rusku. Operují ve virtuálním prostředí. Navíc placení trollové zdaleka nejsou jediným způsobem, jakým se šíří ruská propaganda.

Podařilo se prokázat přímé spojení této farmy a ruské vlády?
To zkoumali ruští kolegové, našli řadu propojení. Kreml to samozřejmě popírá, ale napojení tam je.

Důkazy v Muellerově zprávě
Dobře, ale tvrdé důkazy chybí, stejně jako v případě celé Ruské propagandy. Proč se je nedaří najít?
Probíhá to na úrovni špionáže. Neexistuje žádný výnos prezidenta Putina, který nařizuje otevření trollí farmy v Petrohradě. Každému, kdo stále pochybuje, doporučuji přečíst zkrácenou verzi si Muellerovy zprávy (zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller zkoumal ruskou roli v amerických prezidentských volbách, jeho zpráva má 400 stran, pozn. red.), jsou v ní vynikající zjištění a tvrdé důkazy, které Muellerův tým získal. Jsou tam jména Rusů podílejících se na projektu trollí farmy, jak ji řídili, jaké operace tajně dělali v USA, aby se poté vrátili zpět do Petrohradu, odkud řídili velmi sofistikované operace namířené na určitý typ obyvatelstva, aby ho přesvědčili k volbě Donalda Trumpa. Pro novináře je velmi těžké něco takového zjistit, bezpečnostní složky to ale umí.

Vy na toto téma chystáte knihu, objevila jste něco nového?
Objevila, ale vzhledem k vydavatelské smlouvě o tom nemohu mluvit. Ve zkratce: kniha odkrývá vzorec, jak Kreml útočí na své příliš viditelné kritiky.

Stažená nominace
Získala jste nominaci na prestižní americkou cenu Women of Courage Award, kterou zaštiťuje první dáma. Nakonec ji ale administrativa prezidenta Trumpa stáhla s vysvětlením, že se spletla a omluvila se za „politováníhodný omyl“. Věříte jim?
Ne. Jejich vysvětlení je fakticky špatně. Stejně jako jejich tvrzení, že mi cenu nikdy nepřislíbili. Ve skutečnosti moji nominaci stáhli poté, co mě někdo z Trumpova okolí blíže prozkoumal. Na twitteru jsem totiž amerického prezidenta hojně kritizovala za útoky na média. Jsem ráda, že se ta věc dostala na veřejnost a doufám, že ji někdo prozkoumá ještě důkladněji. Ráda bych se dozvěděla, kdo přikázal stažení mé nominace.

Podle vás tedy buď Trump, nebo někdo z jeho okolí, nechtěl, abyste se objevila na jednom pódiu s první dámou?
Možné je vše, v Bílém domě se dějí i legračnější věci. Třeba chtěl někdo z okolí prezidenta předejít trapnému momentu: trollové mu pomohli vyhrát volby v roce 2016 a teď by si pozval malou finskou novinářku, která by ve Washingtonu popisovala jejich činnost.

Litujete, že jste cenu nedostala?
Když jsem se to dozvěděla, samozřejmě jsem to cítila jako diskriminaci. Řekli mi, že dostanu velmi prestižní ocenění, navíc jsem se těšila na cestu do Spojených států, kde jsem se chtěla podělit o svoje zkušenosti. A najednou to zmizí kvůli obsahu mých sociálních sítí. To je prostě diskriminace. Kritiky mocných jsem ale nikdy nelitovala, s tím nepřestanu, o ceny mi nejde.

Nemáte někdy chuť se vším praštit a dělat něco jiného? Není vám třeba líto, že tolik lidí místo kvalitní novinařiny upřednostňuje propagandu a lež?
Opakovaně mě napadlo, že můj život by byl mnohem snazší, kdybych tuhle práci nedělala. Ale já ji miluju, Rusko je součástí mého života od útlého dětství, nedovedu si představit, co jiného bych dělala. Žijeme navíc ve svobodném světě, výběr povolání je moje věc a je na mém zaměstnavateli a policii, aby mě ochránili a umožnili mi pracovat.
Ondřej Golis
(Zdroj: irozhlas.cz, 5.5. 2019)

Den v triku