ŽÁBA NA PRAMENI, o.s.
rozcestník hlavních aktivit a projektů
osvěta, vzdělávání, kulturní aktivity,
vyrovnávání šancí žen a mužů,
rozvoj občanské společnosti

Příroda z vrcholku je skvělá, lidi si prožitky kazí aplikacemi, říká skialpinistka 

19. 08. 2019, rubrika: Aktuality
 

Na lyžích stála poprvé ve dvou a půl letech v Tatrách, v pěti letech vyšplhala sama na skálu. Lásku k lezení a vysokohorské turistice zdědila Vladimíra Nováková po svém otci, který byl jedním z prvních horolezeckých vedoucích v Československu. Nyní chce pomáhat ženám, aby si našly cestu ke sportům, které jsou stále spíše mužskou doménou. “Na skále, na treku a na skialpových túrách musíte sama sebe překonat a to vás posune dál. Když pak někam vylezete, je to pocit k nezaplacení,” říká.

Každou volnou chvíli trávila rodina Vladimíry Novákové venku. “Mám fotky, jak mě máma s tátou tahali do Adršpachu a já tam ležím jako špalek pod skálou v tašce,” vzpomíná se smíchem sympatická blondýnka.

Když ale bylo Vlaďce pět let, její otec tragicky zahynul při nehodě na skále. Matka měla po ztrátě manžela starosti s udržením chodu rodiny, a ona tak vyrůstala s babičkou. S maminkou trávila pouze víkendy. Sama si podle svých slov pocit ze ztráty otce příliš nepamatuje, trápení se dostavilo až během dospívání.

“Děti mají svůj vlastní obranný mechanismus, který je proti podobným situacím chrání. Během dospívání to ale bylo horší. Tam už otcovská ruka chyběla,” vypráví třicátnice.

Rodině však lezení s partou přátel a známých zůstalo, i když si k němu museli znovu hledat cestu. “Po tátově smrti to šlo hůř, ale to si postupně nacvičíte,” přiznává Vlaďka s tím, že po zdolání kteréhokoliv vrcholku vždy první minutu věnuje vzpomínce na otce.

Zdatná lyžařka si na střední škole dokončila instruktorský kurz ve dvou světových jazycích, díky kterému se dostala za prací až do švýcarských Alp. “Tady jsem přišla na chuť skialpům, přechody v nich jsou nádherné,” vysvětluje. Do Švýcarska se vrací na celou zimu již devět let se svým manželem, který zde staví snowpark a rolbuje.

Cesta na vrchol je překonání sama sebe
Ačkoliv se na skalách a v horách cítí jako ryba ve vodě odmalička, přiznává, že po kariéře v médiích a dvojité mateřské dovolené se musela dostat zpátky do formy, aby vysokohorské túry a náročné ferratové výstupy zvládala snadněji.

Svůj dlouholetý koníček se navíc rozhodla přiblížit také dalším ženám, a to prostřednictvím skialpových túr na přání a speciálně zaměřeným kempům. První uspořádala v Bernských Alpách letos na jaře.

Podle ní je v horských disciplínách více mužů i proto, že si ženy tolik nevěří. “Dokopete se jít do fitka, zaplavat si nebo se protáhnout na jógu. Turistika ale vyžaduje větší přípravu, ženy častokrát tápou, kam se mají vydat na začátku, tak aby je to bavilo a nepřepálily to. Někdy si i méně věří,” přemítá s tím, že svou roli může hrát i strach. Proto si založila instagramový účet Skialpka CZ, aby předávala svoje zkušenosti z vysokohorské turistiky a lezení i dalším ženám.

Sama přiznává, že ji občas přepadnou obavy, zároveň však dodává, že se snaží chovat co nejbezpečněji. “Na ferratách (zajištěných cestách v horském, nepřístupném terénu, pozn. red.) existují takzvaná vzdušnější místa, kde můžete spadnout a zranit se daleko hůř než na skále. Takže na nich mám paradoxně větší strach než v horách,” říká s tím, že ale nikdy neleze bez nezbytné výstroje.

Vylézt na vrcholek je pro ni pak odměnou za překonání sama sebe. “Na skále, na treku a na skialpových túrách musíte sama sebe překonat a to vás posune dál. Když pak někam vylezete, je to pocit k nezaplacení,” tvrdí.

Ve Švýcarsku dosud zdolala několik tříapůltisícových vrcholů, jako je Wildstrubel nebo Bunderspitz v Bernských Alpách. “Teď bych je ráda překonala výstupem na čtyřtisícový Breithorn. Člověk si rád zapisuje určité mety, kterých chce dosáhnout, takže já bych si v září ráda připsala tuhle čtyřtisícovku,” dodává.

Fronta na Matterhorn
Na expedici se vypraví společně s dalšími čtyřmi výherci soutěže pořádané organizací Moje Švýcarsko a horským vůdcem z alpské školy švýcarské značky Mammut. Celá skupina absolvuje výstup z Zermattu na Breithorn v půlce září.

Sama Vlaďka se na svůj první čtyřtisícový výstup intenzivně připravuje. “Na to, abyste mohla jít na takovou, i když menší expedici, musíte mít dobrou fyzičku. Žádný vůdce vás nevezme, pokud během přípravy nezdoláte 300 výškových bodů za hodinu. Kondici ze dne na den nenajdete. Poslední rok jsem hodně trénovala, protože jsem se původně chystala na Matternhorn. Výstup na něj jsem ale odložila, z Breithornu si ho aspoň můžu dobře prohlédnout.” Připravuje se pomocí plavání, běhání a jízdy na kole.

Nejvíc se těší na výhled z vrcholku hory. “V tu chvíli se vždycky trochu přiblížím tátovi, pošlu mu pusu a v duchu mu poděkuji za to, že na mě dohlíží,” svěřuje se.

Na Breithornu na rozdíl od Matternhornu taky nehrozí fronty. “Řeknou vám to spíš místní, moc se tím nechlubí a nechtějí, aby se o o Matterhornu vědělo. Výchozí místo Hörnlihütte směrem ze Zermattu je velmi exponované, a to přesto, že za poslední roky po rozsáhlé rekonstrukci zdražilo přenocování na mnohonásobek,” tvrdí Nováková.

“Jednou ho vylezu i já a možná si ho nechám vytetovat, přestože si myslím, že tetování je zbytečnost,” dodává se smíchem.

A co má na lezení nejraději? “Prožitek z nádherné přírody. Už jen desetikilometrová procházka je skvělá. Ráda bych lidem otevřela oči, jak krásná je příroda ze skály nebo vrcholku hory.” Prožitek z horských výšlapů a outdoorových aktivit podle ní v posledních letech narušují chytré aplikace, telefony a touha zachytit každý okamžik na mobil.

“Naprosto ubývá prožitek. Jedné holky, co přišla na můj skialpový kurz, jsem se ptala, kde byla a co zažila. A ona odpověděla, že byla v Beskydech a že má všechny informace v aplikaci a hodinkách. Přitom mě jenom zajímalo, co sama sobě dokázala,” dodává.

Sama se aplikacemi přitom neřídí. “Nechci, aby mě někdo sledoval, chci si to prostě užít,” říká.
Magdaléna Daňková
(Zdroj: magazin.aktualne.cz, 17.8. 2019)

Den v triku