Spratci, kteří navštěvují vaši domácnost pod záminkou kamarádství s vaším synem, lze poměrně spolehlivě rozlišit.
Začíná se usmrkánkama, kteří si přijdou s vaším mazánkem hrát, jelikož má doma úplně jiné krámy než on. Za prvé to může skončit tím, že se spratci servou jako dobytek o hračku, se kterou si už dva roky nikdo nehrál, porafou se jako psi a vy odvedete cizí dítě s omluvou a s boulí zase domů.
Ve vzácnějším případě se kluci shodnou, vy máte klid, až na to, že je potřeba v rozumnou dobu odeslat dítě navíc zase domů. Sice vám nezištně nabízí, že u vás přespí, ale v usmrkánkovském věku si s ním snadno poradíte. V nejhorším si pro něj dojde vlastní otec s rákoskou.

Ale běda, za pár let tu máme z usmrkánků sígry zrající pro šibenici, jedinou útěchou nám budiž, že tací se v domovech moc nezdržují. Musí totiž svoje, život ohrožující nápady, realizovat mimo váš dozor, toho jsou si moc dobře vědomi.
Doma je najdete nejspíše v dopoledních hodinách, když se neočekávaně zastavíte z práce a zjistíte, že u vašeho počítače hraje parta tří kluků hodnotné hry, místo aby ve škole studovala hodnotné knihy. Tři jsou proto, že mají smysl pro spravedlnost a nemůžou vyloučit dalšího kumpána z dobrodružství.
Nastává stresová situace. Vlastní dítě čumí jako debil, rozhodnuto nepromluvit ani slovo, druhý desperát bledne, vlastníc prchlivého otce, zkouší průhledné úplatky, spočívající ve vynášení odpadků až do smrti (zřejmě do vaší). Třetí do party vás odrovná tvrzením, že je z obliga, protože je u lékaře! To vás uklidní, spokojíte se s mlhavými pohrůžkami do budoucna a odeberete se za svými povinnostmi.

Další fáze nastává s ukončením povinné školní docházky. Pokud mají holomci stejné zájmy a přibližně stejný prospěch, odeberou se spolu na další školu, většinou ke smůle pedagogů na této škole působících. K vaší smůle se spolu drží jak klíšťata a ze školy chodí rovnou domů (samozřejmě k vám a samozřejmě oba), mají pořád děsný hlad, nikam nechodí, protože musí u vás na zahradě opravovat fichtla, později motorku a ještě později auto, takováto činnost si vyžaduje ještě další odborníky, tak se jich u vás schází jako psů a vy přemýšlíte, jestli vůbec máte zavolat toho svýho k večeři, protože máte strach, že by šli všichni.
Už nyní je samozřejmostí, že u vás občas nejlepší kamarád(i), přespí, někdy už to ani nehlásí, musíte pochopit, že se z diskotéky nepotáhnou domů, mají to sice blíž než k vám, ale takovéto drobnosti se neřeší. Vy už to taky neřešíte, ráno jen přepočítáte boty v předsíni, aby jste zjistili, jestli se domů nechtělo jen jednomu, nebo jestli máte opět z baráku noclehárnu. Pokud je naučíte aby si ráno dělali snídani a nečekali až jim něco strčíte pod čumák, jsou už vlastně docela soběstační. A když si je naučíte aby oni vařili kafe vám a ne vy jim, tak už to celkem nemá chybu.

Jednoho dne zjistíte, že vám ten kdysi usmrkaný spratek tyká, ne z drzosti,ale proto, že mu to tak připadá samozřejmé, že je u vás jako doma, že vás má vlastně rád, že k vám chodí i když váš mazánek není doma, on prostě přijde za vámi na kus řeči, klidně vás pozve na pivo a vy máte najednou kamaráda o generaci mladšího.
(Vůbec to není špatný když potřebujete něco pomoct.)
Ale pozor! Ctižádostivý rodič dokope synka za účelem dalšího vzdělání na další školu a synek se počne zmiňovat o dalším kamarádovi. Ten občas přijede, jen tak, na chvilku, rozkoukává se a jednoho dne se v pátek odpoledne objeví s obrovským batohem na zádech. Když se vzpamatujete ze šoku, že odjíždějí do Himalájí a vy nemáte pro toho svýho koupený teplý fusekle, tak vám celkem mírumilovně vysvětlí, že přijel na víkend a na otázku, zda u vás taky bude bydlet, odpoví že asi jo, že se mu u vás líbí.
V této chvíli vzdáte snahu o synovo další vzdělání a na další školu už ani za nic.
Teď zbývá jen doufat, že v zaměstnání, kam syn nastupuje, nenaváže přátelství s o dvacet let starším (ale stejně praštěným) kolegou, a ten se k vám nenastěhuje i s manželkou a dvěma dětmi.

Ivana Votavová (blog iDnes)