Stínovou zprávu v oblasti rovného zacházení a rovných příležitostí žen a mužů 2008 vypracovali odborníci z akademického a neziskového sektoru. Jde o nezávislý, alternativní dokument, který za jednu z největších slabin státní politiky v této oblasti považuje její institucionální zabezpečení. Je tudíž nadále hodnoceno jako zcela nedostatečné a dosavadní kroky české vlády jsou vnímány s velkou skepsí.
Česko se zařadilo mezi šestici zemí EU, jež v březnu 2006 iniciovaly přijetí Evropského paktu pro rovnost žen a mužů. Dodnes se však dá mluvit o institucích, jež mají plnit jeho ustanovení, pouze na vládní a ministerské úrovni. Minulý rok byl vyhlášen Evropským rokem rovných příležitostí pro všechny. Stát přenechal veškerou aktivitu neziskovému sektoru a český premiér na zahájení Evropského roku přednesl v dubnu skandální projev s tvrzením, že pokud se ženy rozhodnout nemít děti, mají podle jeho názoru rovné příležitosti. Za tyto výroky si vysloužil druhou Kyselou žábu. Další ztracenou příležitosti se stalo odstoupení české vlády od jednání o umístění Evropského institutu pro generovou rovnost u nás.

Omezené pravomoci, malá odbornost, nedostatek prostředků
Také existující instituce jsou odsouvány na okraj pozornosti a jejich efektivnost se devalvuje. Odbor rovnosti žen a mužů se přesunutím z Ministerstva práce a sociálních věcí pod Úřad vlády stal prakticky pouhým sekretariátem Rady vlády pro rovné příležitosti. Tento orgán, stejně jako Rada vlády pro lidská práva a Výbor pro rovné příležitosti žen a mužů vykazuje činnost povětšinou formální, neboť zástupci neziskovém sektoru nenacházejí na této půdě chuť, ani dostatečné odborné znalosti vládních partnerů. Výhrady Stínových zpráv k těmto institucím tedy trvají kvůli omezeným pravomocem, nedostatečné odbornosti, nedostatku finančních prostředků špatnému organizační zázemí. Klíčovými partnery při prosazování rovných příležitostí by měly být také instituce v krajích, místní samosprávy a úřady práce. Ovšem ČR tomu tak dodnes není, ačkoliv na vznik krajských a místních orgánů pro prosazování rovných příležitostí apelují už i mezinárodní organizace.

Směrnice Evropské komise, která u nás zřejmě neplatí
Podle směrnice Evropské komise měly nejpozději v roce 2005 vzniknout v členských zemích EU orgán či orgány pro rovnost s následujícími kompetencemi: a) poskytovat nezávislou pomoc obětem diskriminace při podávání stížností na diskriminaci, b) provádět nezávislé studie týkající se diskriminace, c) zveřejňovat nezávislé zprávy a vydávat doporučení k jakékoliv otázce související s diskriminací.
Jenže u nás bylo založení takového orgánu odsunuto v souvislosti s projednáváním antidiskriminačního zákona, který s jeho zřízením počítal. Evropská komise proto zahájila vůči Česku řízení pro neplnění povinností vyplývajících ze smlouvy o našem přistoupení k EU. Ačkoliv může skončit uložením sankcí, vládní Zprávy se o tom vůbec nezmiňují. Podle návrhu tohoto zákona měla být vznikající agenda přisouzena veřejnému ochránci práv. Když je zákon u ledu, není se zatím potřeba šířit o tom, že takové pověření přináší řadu problematických aspektů.
Nezanedbatelný podíl na odstraňování genderových stereotypů na pracovním trhu by si kompetentním jednáním mohly vydobýt Státní úřad inspekce práce, úřady práce nebo Rada hospodářské a sociální podpory ČR. Bohužel skutky svědčí o jejich naprostém nezájmu a výsledkem je až neuvěřitelně nízký počet sankcí za diskriminaci. Navzdory nepodloženým tvrzením, jak je v českém právu už dostatečně ošetřen boj proti bezpráví.

Ze Stínové zprávy vybral Karel Polanský