Málokdo ví, že filmová Angelika byla natočena podle historické ságy Anne Golon, která má v současné době kolem 20 dílů (záleží na vydání). Je to neuvěřitelné, ale Anne Golon musela z nepochopitelných důvodů vést dlouholetý spor o autorská práva na tuto historickou ságu a naštěstí ho nedávno vyhrála. Díky tomu u nás začal vycházet její román znovu, tentokrát již autorizovaný. Po prvním vydání Českou republiku navštívila sama autorka a zúčastnila se autogramiády v Paláci knih na Václavském náměstí.

Od té doby již vyšel druhý díl, který jsem si šla koupit tamtéž. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem Angeliku nenašla v beletrii nebo historických románech, nýbrž v oddělení „čtení pro ženy“. Proč je zařazena do tohoto úseku, když se svými kvalitami neliší od jiné historické ságy Roberta Merleho, jehož knihy jsou řazeny buď jako beletrie, nebo jako historický román, jsem se písemně dotázala Paláce knih, který odpověděl (ačkoli se jmenuji Procházková a podepsala jsem se plným jménem) takto:

„Vážená paní Dvořáková,
knihy o Angelice jsou zařazeny do románů pro ženy, protože se jedná hlavně o
dobrodružný,romantický příběh o lásce, který není založen na pozadí skutečné historické události.
Voldrábová J“.

Opravdu nevím, co si v Paláci knih představují pod pojmem „být založen na pozadí skutečné historické události“, ale zrovna příběh Angeliky je dokonale a do všech detailů vsazen do skutečných historických událostí, pouze postava a její příběhy jsou smyšlené. V každém případě by podle této definice měly být do čtení pro ženy zařazeny všechny historické romány. Vrátím-li se k historické sáze Roberta Merleho, pak je těžké tato literární díla srovnávat, ale troufla bych si říci, že Angelika je přeci jen lepší – ať už šíří svých témat, vývojem a zráním hlavní hrdinky a jejích vztahů a také tím, že kvalita jednotlivých dílů nekolísá, zatímco nástupem Sioraka mladšího dochází dílu Roberta Merleho poněkud dech.

Pro přehlednost uvádím s jistou ironií stručné porovnání
Autor: Robert Merle – Anne Golon
Historické období románu: 16.-17. století – 17. století
Země, do které je román situován: Francie – Francie, Středozemí, Kanada
Úroveň rešerší a reálií: Vysoká – Vysoká
Čtivost románu: Vysoká – Vysoká
Charakteristika hlavní postavy: Záliba v osobách opačného pohlaví a velká přitažlivost pro opačné pohlaví – Záliba v osobách opačného pohlaví a velká přitažlivost pro opačné pohlaví
Dovednosti: Umění přežít, lékařské dovednosti – Umění přežít, léčitelské dovednosti
Pohlaví hlavní postavy: Muž – Žena
Zařazení: Historický román – Čtení pro ženy

Anne Golon není v žádném případě Rosamund Piltscher. Její život je velmi pohnutý a zajímavý, a to především pro její neuvěřitelnou odvahu a touhu poznávat nové. Její nevšední povahu charakterizuje například cestování na kole po francouzském venkově za 2. světové války, kdy byla zatčena gestapem a jen zázrakem to přežila ve zdraví, a novinářská práce v rovníkové Africe po druhé světové válce, kde potkala svého muže Vsevoloda Sergejeviče Goloubinoffa, geologa a chemika a také potomka významné ruské šlechtické rodiny. Právě manžel se pak podílel na rozsáhlých rešerších pro historickou ságu o Angelice. Všechny své životní zkušenosti a moudrost pak přetavila do fascinujícího díla, které svými myšlenkami neustále překvapuje.

O tom, že románová sága Anne Golon je velmi zajímavé a podnětné dílo, svědčí i přednáška Anne Golon, kterou přednesla 21. března v Lycée Henry IV. na téma „Angélique neboli boj proti ostrakismu ideologií. Persekuce Protestantů, muslimská kultura a Kanada v XVII. Století“. A nejenom tato témata můžete v této sáze najít. Například zajímavou teorii, že důvodem upalování čarodějnic byl jednak strach ze ženské duchovní síly, kterou ryze mužská církevní instituce nemohla připustit, a jednak snaha vzmáhajícího se lékařského stavu o likvidaci konkurence, neboť často se upalovaly léčitelky a bylinkářky.

Proč vlastně existuje čtení pro ženy, ale nikoli čtení pro muže? Co si vlastně představíme pod pojmem čtení pro ženy. Špatnou a lacinou literaturu pro iracionální stvoření zmítaná směšnými touhami, které lze koncentrovat v jediný cíl, a to dokonalou svatbu s dokonalým mužem, protože ženy nic jiného nezajímá? Co by se asi zařadilo do regálu „čtení pro muže“? „Hodnotná“ literatura faktu? „Intelektuálně podnětné“ sci-fi? „Odvážná“ dobrodružná literatura? To však nezjistíme, protože je nepředstavitelné, že by v dnešní době někdo zkusil zavést „čtení pro muže“. Ovšem „čtení pro ženy“ nikomu nevadí. Vždyť se tento úsek může nazývat „oddechovým čtením“, či „romantickou literaturou“, ale automaticky přiřazovat jeden druh knih (samozřejmě „podřadných“) ženám je absurdní a přitom se nad tím nikdo nepozastaví. Vždyť kdo říká, že by si tyto knihy někteří muži nechtěli přečíst, a možná, že je někteří potajmu čtou, tak jako se mnozí dívají na nekonečné české seriály „pro ženy“.

Anne Golon poctila svou návštěvou právě Palác knih a právě tam trpělivě odpovídala na spousty otázek přítomných žen a mužů, podepisovala svou knihu četným čtenářům a čtenářkám. A jak se jí toto knihkupectví odvděčilo? Tím, že zařadilo její výjimečné, celoživotní dílo do oddělení čtení pro ženy. Myslím, že už chápu, proč byl Geofrey de Peyrack zatím v posledním dílu ságy varován, aby rozhodně, ale rozhodně nejezdil do Prahy. Srážka s povrchností a tupostí je totiž vždycky nebezpečná.

Petra Procházková