Tak jsem si přečetla, že na kandidátkách politických stran do podzimních voleb je málo žen. Snad ještě méně než obvykle. Musela jsem se zasmát. Asi je těžké si přiznat, že stav české politické scény je tak tristní – zkrátka inteligentní a po všech stránkách vzdělané ženy s patřičným rozhledem, nadhledem a schopnostmi evropských rozměrů, se nějak nehrnou.

Čím to asi bude, že? Stačí se jen podívat na celkový mediální obraz našeho politického nebe. Komu by se mezi ně chtělo? To už je vážně lepší zůstat u plotny. U té si můžeme postěžovat na osud, na to, že se musíme starat o rodinu, rodit a vychovávat děti, chodit do zaměstnání nebo podnikat atd. Nakonec – stejně je jasné, že muži nás vlastně mezi sebe vůbec nechtějí. Je to taková ..stmelená partička… „my, kluci co spolu kamarádíme…“. Dělají, co mohou, aby nás na ty stranické kandidátky nemuseli dávat – no a když už to jinak nejde – tak nám musí stačit prakticky nevolitelné pozice – někde vzadu a bez šancí.

To musí stačit, protože beztak …schopná a inteligentní politička vlastních názorů a pevných morálních zásad – neovlivnitelná, pracovitá, schopná, nezkorumpovatelná – a ještě třeba nerozvedená – s úplnou normální a celkem obyčejnou rodinou – to je čirá fikce. Takovou nelze stejně najít. Ještě štěstí, že podobných mužů s takovým morálním a pracovním kreditem máme dostatek – a tak sice neradi a se smutkem v duši – můžeme zaplnit ta bílá místa lukrativních veřejných funkcí.

Lze to pochopit. Více žen by stejně vneslo do práce zastupitelstev a zákonodárných sborů jen zbytečné rušivé momenty. Chtěly by třeba už konečně zákaz kouření na všech veřejných místech, protože stále stoupá jejich úmrtnost na rakovinu plic a je jim ukradená celá lobby tabákového průmyslu. Mohly by žádat pro ženy a muže na srovnatelných pracovních pozicích srovnatelné platy. Chtěly by třeba tvrdší tresty pro pachatele zločinů na bezbranných ženách a dětech. Větší podporu a morální kredit pro rodiny s dětmi a vedle toho odsouzení rozvodů – jako způsobu řešení směšných manželských krizí… Kdo ví, čeho bychom se ještě dočkali!

A k tomu těch pár žen, co v politice teď vidíme – některé žel bohu, hlavně v bulvárních časopisech – tak ty nevypadají, že by vůbec měly nějaké vlastní názory. Zato vypadají, že se vypravily do politiky pro ženicha. Nic proti tomu – o tom se píše už v pohádkách – jak Anča ke štěstí přišla… Jenže dámy nějak zapomněly, že by při tom ještě měly přispět k veřejnému blahu. A jelikož je jich tam tak málo, mělo by je být o to víc slyšet – a měly by hlavně hájit zájmy žen a dětí. Muži mají bojovníků za své zájmy historicky i početně víc než dost.

Asi i proto do té politiky české ženy nakonec nechtějí. Děsí se toho, že je taky hned přepadne láska, mocná čarodějka k nejvlivnějšímu politikovi strany a ony uvadnou, vlastní názory vymění ve jménu lásky za názory milovaného politika… Protože to je právě teď na našem politickém nebi žhavě trendy – umožňuje to sice upracovanému politikovi vyměnit kritickou manželku za tvárnější, zbožňující stranickou, či jinou kolegyni .Ale ve finále je to další důvod pro ty schopné a inteligentní české ženy, které o tuhle roli nestojí – zůstat u plotny, občas si zanadávat, ale zachovat si tvář.

Takže do politiky snad někdy příště – až nebude na překážku být českou ženou, chytrou, vzdělanou, schopnou, šťastně vdanou matkou několika dětí a majitelkou vlastních názorů. Zatím je to lepší u plotny.

Marie Kloudová (blog iDnes)