Dospělým občanům, kteří vlastní občanský průkaz, se u nás v České republice také říká voliči.

Nevoliči jsou potencionální voliči, co možnost rozhodovat o politickém uspořádání země nezajímá, nebo ji ignorují, nebo se jim chce před volební místností zvracet, atd…

Důvod nezájmu volit může být i ten, že lidé jsou spokojení se současným vedením, a protože se mají dobře, je lhostejné, bude-li u vesla Petr nebo Pavel. Tento typ občanů vyburcuje k aktivitě jedině převrat, katastrofa nebo jiná pohroma. Ve své spokojenosti a lhostejnosti nasednou už v pátek po poledni na vlak, do auta, na kolo a vyrazí na výlet, na chatu, na dovolenou, bez výčitek svědomí, že něco zanedbali. Dobrou vlastností těchto nevoličů je fakt, že neremcají a nenadávají.

Dalším typem jsou znechucení občané, kteří nejdou volit, protože se jim dělá nevolno ze všech současných zastupitelů a vlády vůbec. Mají pocit, že svým hlasem nic nezmění, že ten kdo vstoupí do politiky stejně bude lhát, loupit a lobovat pro sebe a pro kámoše,…
Křičí, že politika je špína a kdo se má v tom bahně válet.

Poslední skupinou jsou občané zcela lhostejní, z nichž si někteří ani nevšimnou že volby jsou.

Vrátím se ke druhé skupině, protože ta první a třetí skupina občanů nic neřeší, nepovykuje, ani nepíše sem na blog.
Příznivkyně druhé skupiny nespokojených a bezradných je i blogerka Zuzana Čekalová, která v blogu napsala, že k volbám nepůjde. Natřela to v něm modrým, oranžovým, rudým,.. nazvala je všechny stejnou verbeží a spousta čtenářů článku s ní souhlasilo.
Cituji:
„Ne, fakt k žádným volbám nepůjdu. Nechci si už připadat jako hňup, který dává nějakým šmejdům hlas k tomu, aby si pak mohli nabrat plnými hrstmi. Nikdo z nich se tam poctivě nedostal. Když mi známý vypráví, jak to chodí u nich….“

Jiní píší :
„Marně se rozhlížím a nenacházím kompetentní osobu,… Nemohu si vybrat z žádného programu, žádná nabídka mne neuspokojuje….“

Lepší a spravedlivější uspořádání než je parlamentní demokracie a její další nástroje rozhodování nikdo nevymyslel.
I když přece jedno uspořádání považuji za lepší: osvícený absolutismus. Který je ovšem bez záruky a velmi lehce se zvrtne v neosvícený. A kolik těch osvícených panovníků v tisícileté historii bylo? Málo, oproti krutým dějinám.

Máme tedy demokracii. Můžeme si volit ze svého středu zastupitele, kterým důvěřujeme a chceme, aby hájili naše zájmy. Naše přání a vize o budoucím životě.
Ti, které si zvolíme jsou jen výsečí z celé naší společnosti. Se všemi našimi dobrými i špatnými vlastnostmi. Nejsou to andělé. Nejsou to absolutně dokonalé bytosti, které pro nás vytvoří ráj na zemi a povedou nás za ruku, budou nás postrkovat a starat se o vás. Ne, jsou to normální lidé, kteří by měli jen v míře nejnutnější spravovat věci obecní, krajské, státní, na které jednotlivec sám nestačí.

Radím křičícímu zhnusenému nevoliči:

Když nevidíte na volebním lístku žádného důvěryhodného zastupitele, proč nekandidujete sám? Byl byste lepší?
Postavte se před zrcadlo.
Nejlépe nahý.
A řekněte si jen sám sobě a natvrdo: Kdybych měl tu moc a možnost, jak bych se choval já?
Byl bych svatý a neovlivnitelný? Dělal bych vše pro blaho jiných? Odolal bych kamarádíčkování, bílým obálkám, napěchovaným igelitkám s penězi? Blondýnkám ve vířivce?
Ano?
Vidíte se takový jaký jste i se svými neřestmi a utajenými sklony, nebo takový, jaký si myslíte, že byste mohl být?

Když ano, tak NĚCO dělejte!

Honem se přihlaste do strany ideově nejbližší, abyste mohl kandidovat v dalších volbách.
Nelíbí se vám žádná strana?
Založte stranu vlastní, nebo alespoň iniciativu. Jistě máte spoustu příznivců, kteří jsou znechuceni stejně jako Vy. Napište si svůj vlastní program.
Oslovte poslance nebo zastupitele, kterému jste dali hlas a jděte mu říct, když se Vám něco nebude líbit. Když Vás zklamal. Zeptejte se ho, proč lhal.
Zkusil jste to?
Nezkusil?

Tak proč nadáváte, když jste pro to NIC neudělal?

Že se bojíte?
Že si vás ti sígři podají, až si půjdete vyřizovat na úřad povolení na včelín?

Život není o čekání a vyřvávání v koutě, když nám vrchnost neplní to, co si přejeme. Žádný osvícený vládce, donátor a starostlivec se v našem koutě neobjeví a nevezme nás za ruku, aby nám způsobil blaho největší.
Život je o lásce, práci, statečnosti, za kterou je potřeba každý den osobně bojovat. Jít se svou kůží na trh.

Jsem volička, kterou nedrásá otázka „Koho volit?“ a proto mám klidné spaní. Vybrala jsem si jednu ze stran a kandiduji za ni. Co budu moci v budoucnu udělat pro spokojený pocit svůj i ostatních, ukáže čas.

Štěpánka Bergerová (blog iDnes)