Praha – Tak máme první hejtmanku. Zní to zvláštně a skoro to nejde přes zuby: hejtmanka…
To proto, že jsme si příliš zvykli, že v Česku se ve vysoké politice všechny důležité funkce skloňují v mužském rodě. Taky jsme kvůli tomu v rámci Evropy raritou.

Průměrné zastoupení žen v národních parlamentech evropských zemí je 23 procent, v Česku to donedávna bylo pouhých 15 procent. Teď, po senátních a krajských volbách, se skóre žen v politice vylepšilo na 17,6 procenta. Pokud to stejným tempem půjde dál, dostaneme se někdy v roce 2026 tam, kde je dnes třeba Nový Zéland. Tedy: že o věcech, které se dotýkají života mužů a žen bez rozdílu, bude rozhodovat už „jen“ 65 procent mužů a 35 procent žen.

Bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek nyní vypustil na svém webovém deníčku myšlenku, že by strana možná potřebovala nějakou Margaret Thatcherovou.
Ženu, která vyvedla svou stranu z krize, vyhrála troje volby a jedenáct let coby ministerská předsedkyně ovládala a reformovala svou zemi.

„Každá strana by potřebovala nějakou Margaret,“ povzdechl si i premiér Mirek Topolánek. Přitom je to právě ODS, kde se na kandidátky dostal nejnižší podíl žen.

„Je to povzdech navenek, ale obávám se, že i kdyby se u nás Margaret vyloupla, že by ji muži hezky rychle zašlápli,“ říká Michaela Cibulková, řadová členka ODS, která se nebála veřejně zkritizovat i Topolánka. „Když jdu na jednání, kolikrát si čtu ve tváři mužů: šmarjá, co tady ta slepice chce… Já ale nevidím důvod, proč by měl po hnojišti chodit jen jeden kohout a natřásat si pírka. Jsou potřeba i ty slepice, které trpělivě a systematicky zobou a občas snesou nějaké to vejce,“ dodává.

Lépe na tom není ani ČSSD. Ta se sice pyšní tím, že jedno místopředsednické křeslo ve vedení strany má rezervováno pro ženu, ale stačí se podívat, jakým typům žen dává prostor: těm, které nijak nevyčnívají a svými ambicemi neohrožují.

„Pochopitelně – jde v prvé řadě o moc,“ říká bývalá místopředsedkyně ODS Miroslava Němcová. „Starostku obce s malým rozpočtem si strana hýčká, protože mít ženy v politice je přece potřeba. Čím výš, tím víc ženy vidí, že se stávají jen nástrojem něčích mocenských hrátek.“
Má s tím vlastní zkušenost: místopředsedkyní přestala být ve chvíli, kdy šla ODS nahoru. „Dělil se koláč moci a všichni se třásli na podíl. A mně z každého póru nevyzařovala touha po moci.“

„Myslím, že podíl žen ve vysoké české politice odpovídá počtu žen, které na to mají žaludek,“ shrnuje to Kateřina Klasnová, jedna z vítězek soutěže Nadějná politička, zastupitelka radnice Prahy 1.

Co tedy musí mít žena, která by chtěla uspět v politice a sáhnout si na posty nejvyšší? Jen dobrý žaludek? A touhu po moci? Na případu „Železné lady Margaret“ se to dá dobře vysledovat. Byla rázná. Byla ješitná. A ambiciózní. Když se k něčemu rozhodla, nedala se zastavit. A byla vtipná. Když se jí stále dokola ptali, jaké to je, být ženskou premiérkou, odpovídala: „Nevím, nikdy jsem nezažila tu druhou možnost.“

Že to ženy v české politice mají těžké, uznává i švédská komisařka Margot Wallströmová.
„Jsem šťastná, že jsem se narodila ve Švédsku. Já už nemusela bojovat proti předsudkům, abych dosáhla významného postavení v politické aréně,“ říká politička ze země, kde mají ženy jedno z nejvyšších zastoupení v politice. A stále to nestačí: Wallströmová rozjela kampaň za 50 procent žen v politice.

To zní v Česku stále jako vtip.

Lenka Petrášová, MF Dnes, 8. 11. 2008
(s přispěním Kateřiny Koubové)
Přetištěno se souhlasem autorky