Brusel -Americká ministryně zahraničních věcí Condoleezza Riceová v noci na úterý zahrála britské královně na klavír Brahmse. Potom odletěla do Indie otřesené teroristickými útoky.

Hillary Clintonová, která v lednu nastoupí na její místo, sice v hudbě neexceluje, ale čeká se, že i jí to bude s Británií klasicky ladit. A nejen s Británií, vlastně s celým světem. Má se stát tváří nové, vůči světu přívětivější Ameriky.

Žen v nejvyšší diplomacii přibývá a výčet příkladů je dlouhý, až únavný.

Doby, kdy se Margaret Thatcherová nebo Madeleine Albrightová musely v mužském světě chovat jako muži, už jsou pryč.

Přibývá hudby, kratších sukní a hlubších výstřihů, přestávek na mateřskou. Ale – a v tom přichází nová kvalita – nejen toho.

S rostoucím počtem žen v nejvyšší politice se diplomacie evidentně „zženšťuje“.

Korektnost, úsměv, schopnost dát přesvědčivě najevo, že umíš naslouchat a vcítit se do potřeb těch druhých, ale přitom taky energicky zdůraznit, co je zájmem tvého státu a od čeho nikdy neustoupíš. To se cení. A ženy to umějí.
Až jednou unikne přepis rozhovoru mezi nejvyššími diplomatkami, s velkou pravděpodobností bude v jiném tónu než ten tvrdý „koňský“ handl, který nedávno vedl francouzský prezident Nicolas Sarkozy s Mirkem Topolánkem.

Je čas na kvóty? Toť otázka Nejde jen o dojmy. „Rovné zastoupení žen a mužů v politice znamená, že se začnou řešit dosud přehlížená témata,“ popisuje pro MF DNES místopředsedkyně Evropské komise MargotWallströmová, původem Švédka.

Prosazuje, aby v politice a veřejných institucích existovaly kvóty, tedy místa pro ženy, která nemohou obsadit muži. Do popředí se tak dostanou záležitosti, které více pálí ženy, například sociální spravedlnost. „Může to nějakou dobu trvat, ale nakonec by kvóty mohly přivést do politiky více žen, a to by vedlo k lepším vládám,“ míníWallströmová.

Je to jeden z názorů. Některé ženy by naopak řekly, že kvóty jsou čímsi umělým, vlastně že jsou důkazem domnělé nerovnocennosti, a jejich prosazování je tedy slepou ulicí.

Ta debata ještě potrvá. Jisté je jen, že ženy v diplomacii mají úspěch, nakonec byly třemi ze čtyř posledních ministrů zahraničí USA.

Ta druhá, odstupující Condoleezza Riceová, dostala nedávno výmluvnou poklonu od bývalého největšího nepřítele Ameriky, libyjského vůdce Muammara Kaddáfího. „Fandím této milé černé africké ženě. Fascinuje mě, jak dokáže být neústupná a rozkazovat arabským lídrům. Leezza, Leezza, Leezza… Miluji ji. Jsem na ni pyšný, protože je černoška, žena afrického původu,“ řekl vloni v rozhovoru pro katarskou televizi Al-Džazíra.

Kateřina Koubová (MF Dnes, 3. 12. 2008)