Vybraná původní novinka ze soutěže o původní divadelní hru s genderovou tématikou Zlatá divadelní žába 2008 má už stanoveno pevné datum, kdy se jako scénická skica objeví na scéně Studia Švandova divadla v Praze – 1. února 2009 od 20 hodin (v rámci známého cyklu divadla Letí a agentury Dilia „8 v 8“)! A to si pište, že vybráno má také porota, která byla k „hádání“ o ceny pro letošní druhý ročník pozvána přímo na půdu organizátora, tedy o. s. Žába na prameni.

Jen čerstvě upečené kolekci cen ještě pár dní musí zakrývat pláštík tajemství, a to až do slavnostního vyhlášení, které se jak známo odehraje na scéně pražského Činoherního divadla (Ve Smečkách). A to v rámci nedělního soireé „Jedna Žába za druhou“ se začátkem v 19.30.

Porota nakonec úřadovala ve složení:
prof. Jan Vedral – dramaturg, dramatik a pedagog, Naďa Munzarová – herečka, Marie Špálová – divadelní oddělení agentury Dilia, Radvan Pácl – dramaturg ČK a Mgr. Martina Musilová, Ph.D. – teatraložka, dramaturgyně a pedagožka. Tedy bez dramaturgyně ČT Kateřiny Krejčí, příliš vytížené televizními povinnostmi.

Druhý ročník přinesl 25 přihlášek, ale nakonec jen 13 hotových novinek. Leč přísní porotci a přísné porotkyně se vzácně shodli na tom, že nikoliv ke škodě věci.

Však také Marie Špálová k „divadelnímu čtení“ z Žáby podotkla: „Her bylo sice méně, ale zato kvalitnější. První cenu jsme však neudělili. Proto, že žádná z vybraných novinek není ještě tak hotová, že by ji bylo možné nabídnout k inscenování. Na všech by bylo potřeba ještě zapracovat, možná s přispěním profesionálního dramaturga. Nejvíc jsme ocenili právě hru, která má nejucelenější dramatický tvar.“

Prof. Jan Vedral si všiml: „Oceňuji přípravu soutěže, díky níž se nevyskytly žádné grafomanské texty. Představili se tam převážně lidé, kteří o psaní přemýšlejí jako o své profesi.“

Martina Musilová kromě vyšší kvality připojila i další přednost „žabích novinek“: „Oceňuji dále, že se v nich spojuje co? se současnou životní realitou. Jak v Česku, tak na Slovensku. Nejsou to tedy jen ilustrované teze, ale skutečný život.“

Radvan Pácl však budoucím divadelním autorům přidal námět k přemýšlení: „Vidím jako velký problém zacházení s jazykem. Autoři při psaní her sklouzávají k jednodušší, snazší cestě, užívají obecný jazyk. Oni totiž tím jazykem nejednají, ale jen vyprávějí.“

Dana Radová, Karel Polanský