Žádná Lisabonská smlouva není potřeba, stačí stávající smlouvy

Poslední změna základních smluv (Smlouva z Nice) výslovně stanoví, že Evropský unie musí přijmout nový smluvní rámec, pokud se chce dále rozšiřovat nad 27 členských zemí. Zároveň je potřeba adaptovat technickou strukturu institucí vytvořenou před půlstoletím pro šest členských států pro současnou situaci 27 států. Nová smlouva má za úkol zabránit zastavení integrace a pomoci odstranit demokratický deficit.

Lisabonská smlouva zruší Benešovy dekrety

Často opakovaný a vykonstruovaný mýtus, který je velký strašákem zneužívaným mnohými odpůrci Lisabonské smlouvy a Evropské unie vůbec. Rozšiřovatelé tohoto mýtu vychází z předpokladu, že v Lisabonské smlouvě obsažená Charta základních práv nabude právní platnosti, což by mohlo přimět k napadnutí Benešových dekretů před Evropským soudním dvorem v Lucemburku. Pravda je ale taková, že Charta základních práv nemůže mít retroaktivní účinek (pro skutečnosti vzniklé v minulosti) a navíc její aplikace se vztahuje pouze na nové evropské normy, které se Benešových dekretů nemohou týkat, protože zde nemá EU pravomoci. Dalším argumentem je, že Evropský soudní dvůr se přihlásil k výkladu práva Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku (a Lisabonská smlouva toto explicitně potvrzuje), který se již dříve k Benešovým dekretům vyjádřil a neshledal zde žádný problém.

Lisabonská smlouva způsobí, že české právo bude podřízeno evropskému právu

Nadřazenost evropského práva nad národním byla odvozena Evropským soudním dvorem již v 60. letech. Lisabonská smlouva v tomto směru nic nemění.

Lisabonská smlouva obsahuje klauzuli automaticky rozšiřující pravomoci EU

Tato klauzule (tzv. klauzule flexibility) je ve smlouvě již od roku 1958. Umožňuje Evropské unii přijmout legislativu i v oblastech mimo smluvní zmocnění. Podmínkou je jednomyslné rozhodnutí všech členských zemí (tj. každý stát má právo veta). Lisabonská smlouva také posiluje postavení národních parlamentů (viz níže).

Nová kvalifikovaná většina je pro ČR nevýhodná

Toto je názor založený na některých matematických výpočtech. Nelze jej jednoznačně vyvrátit. Nicméně, obecné zprůchodnění hlasování v Radě je pro menší státy výhodné, neboť kvalifikovaná většina nutí velké státy vytvářet koalice s malými. Nový systém podle Lisabonské smlouvy navíc obsahuje řadu pojistek – samotné velké státy nemohou samy nic protlačit, ani zablokovat. Dvojí většina potřebná pro přehlasování menšiny vyrovnává sílu (lidnatost) velkých států množstvím (počtem) menších, jejichž občané jsou tak zvýhodněni na úkor občanů velmocí. Na žádost členského státu je možné přejít ke stávajícímu systému hlasování, a to až do roku 2017. Jednomyslnost zůstává pravidlem u záležitostí zahraniční a obranné politiky, zde se však může posílit spolupráce států, které si to budou přát.

Lisabonská smlouva jen posiluje demokratický deficit

Mýtus popírající skutečnost, že právě jednou z největších inovací Lisabonské smlouvy je zapojení národních parlamentů do rozhodování v Evropské unii. Jsou předem konzultovány a mohou proces zablokovat, pokud dospějí k závěru, že je porušen princip subsidiarity, totiž logiky podle níž na vyšší úroveň nemá přecházet rozhodování o tématech, o kterých se lépe rozhoduje na nižší úrovni. Zároveň je posílena spolurozhodovací role Evropského parlamentu – bez jeho souhlasu nebude procházet evropská legislativa.

Občané jednotlivých členských států se stanou občany státu Evropská unie, s právy a povinnostmi přímo vůči institucím tohoto evropského státu

Občanství Evropské unie není nic nového. Zavedla ho už v roce 1992 maastrichtská smlouva. Je to ale občanství doplňkové – dává občanům členských států například právo volit v místních volbách jakékoli země unie – a nenahrazuje například české občanství.

Lisabonská smlouva nám sebere našeho komisaře

Od roku 2014 by podle Lisabonské smlouvy měla mít Komise menší počet členů, než je počet členských zemí, konkrétně 18 (2/3 počtu zemí EU). Může se tedy stát, že v nějakém funkčním období bude chybět český komisař, stejně jako německý či francouzský. Je třeba ovšem zdůraznit, že tato reforma je možná díky tomu, že komisaři nejsou zástupci členských zemí, ale mají hájit zájem Unie jako celku. Mají dokonce i podle stávajících pravidel zakázáno přímo reprezentovat zájmy své země, nějak jí nadržovat nebo od její vlády přijímat instrukce.

Poznámka: Některé odpovědi nebo jejich části jsou převzaty z argumentáře Evropské komise na Europa.eu a poslance EP Jo Leinena, který reagoval na tzv. desatero Václava Klause o evropské ústavě.

Kde vidí EDS přínosy Lisabonské smlouvy

1. klausule solidarity – členské státy si jdou vzájemně na pomoc v případě přírodních katastrof, napadení či energetického výpadku

2. sbližování práva (občanského, trestního a samozřejmě obchodního) – zvětšuje jeho vymahatelnost, usnadňuje rodinné přeshraniční situace a boj proti terorismu, obchodu s lidmi a narkotiky, ale i velké finanční kriminalitě, která se nikdy neděje v jednom státě – zločin státní hranice neuznává

3. společná ochrana hranic – efektivnější boj proti nelegální imigraci a organizovanému zločinu

4. větší váha EU ve světě – jednotnější zahraniční politika, společná diplomacie a daleko větší odpovědnost vysokého zmocněnce

5. větší pravomoci národních parlamentů v rozhodovacím procesu – posílení demokratické kontroly EU

6. stát bude moci snadno vystoupit z EU

7. posílení evropské obrany a uznání NATO jaké základu evropské obrany

8. definice společných hodnot jako základu vnitřního života i vnější působnosti EU

9. EU se stane právní osobou, tím se otevře cesta k zjednodušení, zefektivnění a zprůhlednění jejího zákonodárství a praktik

10. Povede k posílení vlivu Evropy a jejích zvyklostí, které byť často nejsou ideální jsou přesto pro české poměry, především politické, přínosem

Zdroj: www.eds2009.cz