ŽÁBA NA PRAMENI, o.s.
rozcestník hlavních aktivit a projektů
osvěta, vzdělávání, kulturní aktivity,
vyrovnávání šancí žen a mužů,
rozvoj občanské společnosti

7,5 dobrého důvodu, proč vpustit gender do médií 

16. 02. 2007, rubrika: Aktuality
 

7,5 minutový příspěvek redaktora Gity Martina Járy na konferenci k ukončení projektu Rovné příležitosti v pedagogické praxi konané 8. února 2007

Vážené dámy, vážení pánové,

jste si jisty a jisti, že víte, co je gender? Možná se jedná o záhadné, dosud nezařazené a ještě nedomestikované… zvíře! Máme je pustit do mediálního teritoria? Riskujeme, že nám může škodit. Kdoví, jestli už neškodí. Jsou známy případy, kdy gender – abych neurazil, zvolím střední rod – vyvolalo v mediální obci závratě, nevolnost, ba i alergické reakce. Prý přenáší i nebezpečné nemoci: někteří novináři – zde možná někoho urazím – mají, sotva ho jen uvidí, příznaky vztekliny.

Rád bych vás jako redaktor genderové informační a tiskové agentury – což je v podstatě organizace na ochranu jednoho ohroženého zvířete – uklidnil. Gender není nebezpečný, jen málo poznaný tvor. Hodlám na tomto místě uvést několik důvodů, proč bychom mu mohli nebo spíš měli otevřít závoru, na niž opakovaně naráží. Jistě pochopíte, že v zájmu věci na chvíli opustím biologickou mluvu a začnu používat mediální jazyk.

Důvod první, čistě jazykový. Výraz „gender“ není obecně znám, natož přijat. Jeden novinář je označil za „ošklivé cizí slovo“. Mně osobně zní jiné anglismy – jako brífink či update – ještě ošklivěji. Zatímco tato slova pravopisný program Windows zná, slovo „gender“ ne. Adjektivum genderový/genderová navíc vytrvale opravuje na generový/generová – nevíte, co znamenají? Pokud vím, o aplikaci výrazu gender se v České republice v 90.letech vedla zevrubná diskuse. Její účastnici / účastnice se údajně vyslovili/y pro gender. Na Slovensku naopak zvítězil „rod“ – mají ale slovenská média o problém méně?

Druhý důvod, zvaný post-feministický. Gender, ač rodu mužského, získal stereotypně ženskou, přesněji feministickou konotaci. Použijete-li jej ve svém verbálním projevu, dostanete nálepku feministy či feministky. Nicméně tato implikace už neplatí. Kdo mluví či píše o genderu, nemusí nutně zastávat feministický postoj. Já jej tedy nezastávám. Ač bych podle svého vlastního pozorování měl. Neboť mediální genderová pře-citlivělost postihuje zejména muže. Zbytečně – gender je vztahový koncept. Týká se vždy mužů A žen, novinářů A novinářek stejnou, právě že stejnou měrou.

Na řadě je třetí důvod, sociologický. Status, čili postavení genderu ve společnosti – a ovšem i v médiích. Jakoby média váhala, zda vzít gender vážně. Někdy jej ignorují, jindy znevažují, a zase jindy skandalizují. Mám na mysli například výkřiky o státním rozpočtu. Veřejnost pak má sníženou šanci pochopit, co gender vlastně je – a co není. Proto bych osobně uvítal, aby se genderová témata nebyla a priori popírána (či propírána). Mohou být předmětem sporu, jistě, ale radši věcného.

Gender není jen pojem, ale i úhel pohledu. Tak bych popsal čtvrtý důvod, proč se má gender octnout v médiích. Pokud se na politiku, ekonomiku či rodinu podíváme genderově, uvidíme je přinejmenším jinak, nečekaně. Zastavíme se u zastoupení žen a můžu v parlamentu, konfrontujeme se s tím, že existují rozdíly v odměňování práce, zamyslíme se nad péčí o děti. A nejen to. Genderový rozměr může získat i sport. Malý test: víte, co je korfbal? Pravděpodobně nejstarší a nejzářnější příklad genderově vyvážené sportovní discipliny. Hraje se od roku 1902 a předpokládá účast 4 mužů a 4 žen v jednom týmu…

Pátý důvod je vědecký. Gender není pavěda. Ale ani věda. Je to pojem, který používá odborná disciplina zvaná genderová studia. Pokud vím, tato disciplina má svoji teorii, metodologii, citace a katedry. Zpochybňovat ji samu svědčí o neznalosti systému vědy a jeho pravidel. Pochybovat lze o jejích tezích či zjištěních, jakož i o interpretacích, které jsou někdy násilně zjednodušeny, aby se vešly do úzkých info- boxů v časopisech.

Důvod šestý., politický. 2007 je podle Evropské komise Rokem rovných příležitostí, tj. i rokem genderovým. Česká republika by rozhodnutí Evropské komise měla – jako správná žena – ctít. Jenže dost dobře nemůže. Chybí jí institucionální, finanční a jistě i mediální podpora. Český stát by se – jako správný muž – měl pochlapit a když už vstoupil do EU, tak si za svým rozhodnutím – a jeho důsledky – stát.

Sedmý důvod? Gender je univerzální aspekt sociální identity – týká se všech mužů a žen, ať ti a ty chtějí či nechtějí. Z tohoto hlediska už gender v médiích už beztak je, ať už v osobách či v tématech. Zatím jednak v osobách a jednak v i tématech, zpravidla skrytě nebo pod jinými značkami – jako například „rovné příležitosti“. Může být gender zveřejněn i veřejně? Řečnická otázka, vím. Chci vlastně říct jeden argument: gender s sebou přináší pestrost rolí a identit. Černobílé filmy mám rád, černobílé zpravodajství ne.

Sedm důvodů. Jako v pohádce. Aby gender neuvízl v krásném symbolickém světě, aby se ujal i v realitě, přidávám ještě jeden, ač poloviční důvod. Jaký? Mužský. Druhá půlka důvodu, ta ženská, už není na mně…

Vážení pánové, vážené dámy,
pokud je gender zvíře, pak dvoupohlavní. To je záhada, která může provokovat, iritovat, infikovat. Ale vakcínu bych nepodával. Spíš bych zkoumal, jak se genderové stvoření může adaptovat v lidském a mediálním světě.

Děkuji za vyslechnutí.

Den v triku