ŽÁBA NA PRAMENI, o.s.
rozcestník hlavních aktivit a projektů
osvěta, vzdělávání, kulturní aktivity,
vyrovnávání šancí žen a mužů,
rozvoj občanské společnosti

Kristýna Pešáková 

29. 02. 2008, rubrika: Den v triku

Můj příběh s tričkem

Můj příběh s tričkem začal dříve, než jsem čekala. Ještě jsem ho neměla ani na sobě a už jsem o něm musela diskutovat. Protože jsem z Brna, žádala jsem o poslání trička poštou a při té příležitosti jsem se ptala svých přátel, zda o tričko mají také zájem. Poslání výzvy na kontakty naší ženskoprávní kampaně mělo rychlou odezvu, většina kamarádek, dobrovolnic a spolupracovnic, vlastně i všechny mé kolegyně z NESEHNUTÍ, si tričko objednaly. Zde nebylo třeba bavit se o tom, zda nošení tohoto trička je dobrým nápadem. Stejně tak kolegové v NESEHNUTÍ měli o tričko zájem. Řada feministek kamarádek také objednala tričko svým partnerům. Menší překvapení nastalo při nabídnutí nošení trička mému bratrovi, který řekl, že by měl zájem, nicméně by ho nosil spíše jen na spaní. To se mě dotklo, tak jsem mu tričko neobjednala . Poté jsem o tričku psala kamarádovi a jeho partnerce, jejichž názor mě překvapil. Nedokázali mi to dostatečně vysvětlit, ale přišlo jim, že tričko bych rozhodně neměla nosit a že oni by ho nechtěli v žádném případě, protože údajně lidem moc vnucuje myšlenky feminismu. Nato jsem jim odvětila, že o to přece jde, dát veřejně najevo sympatie k feminismu, nicméně jsme si vzájemně asi nerozuměli. To mě bylo trochu líto. Ještě více líto mi byla reakce mé kamarádky feministky, která o tričko neměla zájem a řekla, že se jí nelíbí. Neudržela jsem se a ve vtipu jsem jí řekla: „No ty jsi teda feministka!“. Odvětila, že raději feminismus šíří jinými cestami, což nelze než respektovat.
A teď konečně o mém dni v tričku. S tričkem jsem nejdříve byla v práci, kde si všichni kolegové a kolegyně tričko také objednali, takže jen všichni nadšeně reagovali, což bylo příjemné. Pak jsem šla do školy na přednášku, kde ale nereagoval nikdo. Ovšem je pravda, že během přednášky to moc nejde, možná si během přednášky četli, co mám napsaného na zádech, nicméně nikdo nereagoval, tak se mohu jen domnívat. Následoval večer a posezení v kavárně s přáteli. Byla jsem tam, v tričku, kamarád ve stejném tričku, další kamarádka v tričku s nápisem Takto vypadá feministka, no byli jsme výborná skupinka lidí a do toho jsme se ještě bavili o ženskoprávní kampani NESEHNUTÍ. Když byl večer o kousek dál, přišla do kavárny známá mé kamarádky, se kterou se neznáme. Chvíli se bavila s kamarádkou u jiného stolu a pak, když se k nám kamarádka vrátila zpět, říká mi: Má známá se mě ptala, jestli jsi hodná.“ Rozesmála jsem se. Že bych, ač mě normálně přátelé vnímají jako hodnou v červeném feministickém tričku dostala vzhled radikální zlé feministky? A opravdu jsou feministky radikální a zlé?

Kristýna Pešáková

Den v triku