ŽÁBA NA PRAMENI, o.s.
rozcestník hlavních aktivit a projektů
osvěta, vzdělávání, kulturní aktivity,
vyrovnávání šancí žen a mužů,
rozvoj občanské společnosti

Gábina Foltanová 

29. 02. 2008, rubrika: Den v triku


Tak já pořád čekám…

Tak já pořád čekám, kdy mě s tričkem potká nějaký báječný zážitek, který tu budu moci barvitě a možná s patřičným rozhořčením nad šovinistickým pohledem popsat, ale bohužel… Čas běží a tak musím začít psát příběh trička, které je báječné nejen z mého pohledu, ale jak se zdá, i z pohledu ostatních (pokud je také mlčení bráno jako souhlas).
Na Žabí tričko jsem se strašně těšila, protože ostatní feministická trička už na mě viděla spousta lidí a nejsou tak výrazná a provokativní jako toto červené. A konečně je to tady! Hned jsem si tričko vzala do školy. Studenti fakulty sociálních studií už jsou na gender docela zvyklí, takže jsem nějaké zvláštní reakce nečekala, ale hodně jsem si slibovala od semináře, kde se setkávají studenti z různých fakult. No, tričko mi všichni pochválili, ale tím to tak zhaslo. Že by byli všichni studenti a studenty orientovaní sociálním směrem tak úžasně uvědomělí? Na diskusních fórech si někteří berou gender do úst jako nejhorší nadávku, ale do očí to feministce nikdo neřekne? Asi – ale odpoledne v práci někdo jistě zabere..
I když jsem v práci odhodlaně zmrzala jen v tričku a všemožně jsem se „prsila“, aby byl vidět celý nápis (ta podstatná část je neprakticky schovaná), pořád nic. Teda, asi i milovníci a milovnice umění (pracuji v galerii) jsou příznivci feminismu…
Nenechala jsem se odradit a druhý den jsem vyrazila propagovat svůj názor na praxi. I když jsem na pracovišti fungovala jako cvičená opička a musela jsem všem vyprávět, kde se dá tričko sehnat, co je Žába na prameni a že je i verze pro muže, všichni byli nadšení. Dokonce i jediný zástupce mužského rodu byl unešený. Pracovnice a pracovník na Kociánce jsou prostě pro rovné příležitosti nejen handicapovaných…
Poslední záchranou už byl jen Bauhaus – tam je to přece samý kutil a pravý „stereotypní“ muž. Bedlivě jsem je všechny pozorovala a zase nic. Nikdo nezakroutil hlavou, nepozvedl obočí, nepronesl nadávku ani jinou narážku na mou osobu nebo tričko. Stejný výsledek byl i na dalších akcích a místech. Moje tričko viděla půlka Brna a nikdo mi neřekl křivého slovíčka…
Tak si říkám: To jsou vážně v Brně všichni tak báječní? Nebo je to tím, že je na mě vidět, jak ráda bych se s nimi dala do řeči na toto téma a s chutí rozcupovala jejich argumenty?  Kdo ví… Nevzdávám se, tričko nosím všude možně a čekám, kdy konečně někdo vysloví nesouhlas. A když ne, alespoň mi sluší 

Den v triku