Desatero genderové korektnosti · 7.9.2006
- Vyhýbejme se genderově stereotypnímu uvažování o mužích a o ženách.
Genderové stereotypy jsou soubory představ o vlastnostech „tradičně“ připisovaných ženám a mužům, např. že ženy jsou „od přírody“ citlivější, empatičtější, starostlivější než muži a muži zase racionálnější, bojovnější a nezávislejší. Ženy jsou stereotypně považovány za „něžné pohlaví,“ „strážkyně ohně v domácím krbu“, muži naopak za „živitele.“ Tyto stereotypy neodráží ve všech případech realitu a takováto paušalizace a zahrnování všech žen a všech mužů do dvou homogenních skupin ústí v diskriminaci výjimek a nutí ženy a muže do těchto škatulek zapadat. Proto se snažme apriorně o lidech nepředpokládat, že jejich dispozice odpovídají genderovým stereotypům. Snažme se k mužům a ženám přistupovat bez předsudků spojených s jejich biologickým pohlavím. Proč se například redaktoři a redaktorky nikdy neptají mužů, jak zvládají sladit svoji kariéru a povinnosti v domácnosti nebo jestli zvládají život jako nezadaní? Proč se podobné otázky kladou jen ženám, ať už jsou to právničky, političky nebo zpěvačky, ale nikdy ne mužům na podobných pozicích? - Nezesměšňujme ženy nebo muže, které/kteří se chovají genderově nestereotypně.
Apriorně nepředpokládejme schopnosti nebo vlastnosti jednotlivců na základě jejich biologického pohlaví, resp. nezesměšňujme celou skupinu žen a skupinu mužů pro údajnou neschopnost vykonávat aktivity pro ně genderově atypické. Například nepředpokládejme neschopnost žen řídit auto, protože bezpochyby existují ženy, které řídí auto lépe než řada mužů, a statisticky mají i výrazně nižší nehodovost. Stejně tak nepředpokládejme u všech mužů racionálnost, efektivnost a průbojnost. - Neoznačujme jako výjimky ženy/muže, které/kteří působí v méně typických rolích.
Neprezentujme určité pohlaví v „netradičních“ doménách jako kuriozitu (jako např. novinový titulek „Také ženy degustují pivo“ nebo muž na mateřské dovolené v pořadu Jak jsem si zničil kariéru). Copak ženy nepijí a nedegustují pivo nebo muži nezůstávají na rodičovské dovolené? Pokud budeme o ženách a o mužích i nadále uvažovat genderově stereotypně a očekávat nějaké pro ně charakteristické chování, jakékoli odchylky od tohoto modelu budou mít status „pouhých výjimek“. - Neospravedlňujme genderové stereotypy pořekadly a příslovími, odkazy na přírodu či na vědecké autority.
Sociální i přírodní vědy samotné už před desítkami let vyvrátily existenci jakési biologické podstaty odlišných schopností a vlastností žen na jedné straně a mužů na straně druhé. Ženy a muži jsou do relativně odlišných forem chování socializovány či socializováni výchovou od nejútlejšího dětství. Biologický, resp. genetický podíl na odlišnostech ve vlastnostech či dovednostech žen a mužů je minimální, pokud vůbec nějaký je. - Nehodnoťme rozdílně tentýž projev chování u žen a u mužů.
Například „cílevědomost“ anebo „citlivost“ často hodnotíme odlišně, když tyto vlastnosti spojujeme s muži, nebo se ženami. - Všímejme si, jak je ženské tělo zneužíváno jako zkrášlující a sexuálně stimulující objekt v reklamě, apod.
Fyzická těla totiž vždy představují konkrétní lidské bytosti, které se takovýmto zobrazováním stávají pouhou komoditou, což má prokazatelný vliv na psychiku žen (jak se samy vnímají) i mužů (jak vnímají ženy). - Používejme tvary obojího rodu tam, kde mají označovat ženy i muže.
Např.: Vážené kolegyně a kolegové; vystoupení zahraničních odbornic a odborníků atd. Není třeba tak činit pokaždé, časem sami rozeznáme, v kterých kontextech je to důležité. Pořadí pohlaví ve víceslovných názvech osob je vhodné také střídat: ženy a muži, muži a ženy. Vhodné je také užívat slovesná adjektiva a obourodé názvy osob: referující, studující, vyučující. - Užívejme ženské tvary názvů profesí, zejména tam, kde se jedná o konkrétní ženu.
Např.: děkuji hlavní koordinátorce projektu, kterou je paní AB – nikoli hlavnímu koordinátorovi, kterým je paní AB. Pokud některé označení zní ´divně´, jak se např. tvrdí o názvu vědkyně, či psychiatrička, je třeba používat je, aby si na ně mluvčí i veřejnost zvykli. Na příponu –yně jsme ostatně zvyklí a zvyklé na základě užívání slov ministryně a kolegyně; proč tedy nevytvořit třeba pojem lídryně? - Zdrobněliny nejsou vždy projevem náklonnosti. Mohou signalizovat dominanci nad označovanou osobou.
V pořadu Sama doma byla odbornice na aranžování květin pochválena za výkon: “Maruško, tak za to určitě dostaneš od paní učitelky jedničku.” I když šlo o studentku odborné školy, nebylo namístě ani tykání, ani zdrobnělina (o celkovém přístupu nemluvě). - Přemýšlejme, čemu se smějeme.
Některé vtipy mohou hraničit s neskrývaným šovinistickým despektem jednoho pohlaví vůči druhému (platí jak o mužských šovinistických vtipech, tak o ženských), proto buďme opatrní a citliví, abychom někoho údajně neškodným humorem neponižovali. Samozřejmě se můžeme smát i šovinistickým vtipům, ale měli bychom si u toho být plně vědomi, kam až důsledky reprodukce genderových stereotypů sahají.
Více informací souvisejících s problematikou genderově korektního vyjadřování naleznete na stránkách projektu Žáby na prameni nazvaném Rovné příležitosti v pedagogické praxi.
Zde také naleznete slovníček genderových pojmů.— jansiller