My, organizátorky z Líšnické žáby, jsme přizvaly i sousedy z okolních obcí.
Přes divoké počasí jsme zvládli téměř celé odpoledne venku, což ocenili zejména rodiče s malými dětmi. K večeru jsme se přesunuli do restaurace Koliba. Děti mohly sledovat pohádky, malovat či vesele razítkovat. Po krátkém úvodu o historii svátku se mohli sousedé do mikrofonu představit a říci o sobě a své rodině pár zajímavostí. Toto ocenili především noví obyvatelé, nebo ti, kteří si v Líšnici a okolí domečky teprve budují, ale i přespolní sousedé. Poté jsme vyhodnocovaly (my tři Žáby: Radová, Květová a Hanešková) sousedské utkání v kulinářských specialitách přihlášených rodin. Vítězné rodiny (všechny) mohou svůj recept zveřejnit v místních novinách a odnesly si malé “žabí” dárky.

Sešlo se téměř 50 sousedů a sousedek (hlavně z Líšnice, ale i z Řitky, Klínce, Mníšku), což je v naší malé obci vcelku zázrak. Navíc bylo v okolních obcích spoustu dalších akcí, včetně řitecké pouti.
Zdálo by se, že na vsi takovýto svátek – nebo impuls pro setkávání není přeci nutný. Že anonymita obyvatel je hlavně městkým problémem. Ale to už dávno neplatí.

Dnes se možná maminky z paneláku znají daleko lépe z hřiště, z pískoviště, nebo klubu maminek, než se znají mladé rodiny ze vsi, kde není ani hřiště, ani park, samoobsluha, ani klub maminek. Stejně tak důchodci, nebo lidé zaměstnaní (většinou v Praze) už vůbec nemají šanci se potkat, pokud tedy nejsou starousedlíci, nebo nemají děti v místní škole, nebo nejsou v některém místním hasičském, ochotnickém spolku, nebo farnosti.
Takže díky za myšlenku Svátku sousedů i všem sousedům za to, že přišli.

Dana Radová

Více o svátku na svateksousedu.cz