Na svatého Martina, v sobotu 11. 11. 06 se v Líšnici sešli berušky, broučci, motýlci, holčičky, kluci, babičky, dědečkové, maminky i tatínci-zkrátka všichni, kteří měli lampion a odvahu vydat se za deštivého a větrného listopadového počasí za líšnickým pokladem. Svatý Martin měl ten den moc práce s roznášením sněhu na horách, a tak nepřijel do Líšnice osobně. Nechal však dětem vzkaz, kudy se k pokladu dostanou.
Cestu zdobily osvícené dýně, a tak zabloudit nebylo možné.
A protože si s námi duch sv. Martina tak trochu zašpásoval, poklad jsme našli nakonec na místě, ze kterého jsme vyšli-na hřišti za školou. Už z dálky bylo jasné, že se na hřišti, tedy vlastně na školní zídce, něco děje. Tajemná světélka i postavy lákaly a zvaly náš průvod k sobě.
Kdo měl odvahu a nakonec i výdrž projít celou trasu, určitě nelitoval. Duch sv.Martina byl hodný, zazpíval si s námi písničku a předal dětem poklad plný dobrot.
Takže se všichni už těšíme na příští rok. Vždyť nám duch sv. Martina přislíbil, že sv. Martin za rok opradvu přijede na bílém koni.