V tomto státě jakoby už docela všichni rezignovali na výchovu, natož na výchovu osobním příkladem. Snad kromě učitelů, kteří ji mají v popisu práce. Ovšem zákonodárci, vytvářející pravidla hry vlastně pro nás všechny, předvedli své nevalné vychování naposledy při volně prezidenta. Dokonce v takové míře, že by snad bylo nanejvýš vhodné zřídit na ně parlamentní šatlavu.

Možná by bylo na místě zřídit nejen parlamentní šatlavu, ale také parlamentního policajta. Nebo jak daleko je podle vás doba, kdo a kdy ji na půdě chráněné před paragrafy někdo někomu plácne. Nebo natáhne, švihne. Jeden Nedotknutelný druhému Nedotknutelnému! Vsadili byste po volebním pátku a sobotě nějaké peníze, že k tomu nedojde? Pro sázkové kanceláře se tady otevírá docela slušný prostor. Kdo bude první? Vrátí napadený Nedotknutelný úder? A co se bude dít potom, když imunitu mají oba dva? Možná se z toho jednou vylíhne pěkná motanice pro Ústavní soud.

Jaký to najednou rozdíl mezi stávajícím prezidentem, drtícím mezi zuby i slůvka omluvná (a že mu jdou pěkně ztuha) a arogancí zejména moravských chasníků, kteří plédují za jeho zvolení a nemají přitom k silnému, ba vulgárnímu slovníku vůbec daleko. Ještěže zatím neuzákonili jednotku zpupnosti podle hesla Dovoluj si podle výše svého volebního procenta. Neuzákonili, ale chovají se tak, ačkoliv mohou mít před očima už poněkud zkrotlou opozici, jež nedávno tak nerada vládní křesla opouštěla. A procenta – tu pomalu rostou, aby pak tím rychleji klesaly ke dnu.
Jaké silné kouzlo má asi moc, když se pod jejím letmým dotykem tu a tam i Nedotknutelní kácejí k zemi, aby se pak v pravý čas pod vlivem nemocničního ošetření změnili v dotknutelné. Proč tolik emocí, vzrušených reakcí a zákulisních intrik? Jde voleným zástupcům lidu o tolik? Asi ano, možná už působí mocný precedens Velkého Standy, který to s námi myslel tak upřímně, až se z chudého chlapce podivuhodným způsobem stal multimilionář – v českého politice první svého druhu.

Nehledě k tomu, že vůbec nikdo nechrání parlamentní záchodky. Což se ukazuje jako věc krajně neprozíravá. Zavřít celý Hrad před všetečnými turisty umí každý, ale na pánské záchodky už bezpečnost nedosáhne. Dost by mě zajímalo, kdo vlastně lidoveckého poslance Kalbáče u mušle obtěžoval. Že by nějaký lobbista, nebo senátní asistent, či někdo z hradního personálu? Těžko však náhodný kolemjdoucí. Inu, parlamentní policajt by si věděl rady a parlamentní šatlava by rázem měla prvního obyvatele.

Ale než šatlava projde českým zákonotvorným sborem, navrhuji, abychom si zazpívali jednu starší písničku. Kdysi to byl hit, ovšem dnes je už trochu zapomenutý:

Ať mír dál zůstává s touto krajinou,
zloba, závist, zášť, strach a svár, ty ať pominou,
ať už pominou.
teď když tvá ztracená vláda věcí tvých zpět se k tobě navrátí,
lide navrátí.
z oblohy mrak zvolna odplouvá a každý sklízí setbu svou,
modlitba má ta ať promlouvá k srdcím, která zloby čas, nespálil jak květy mráz,
jak mráz
Ať mír dál zůstává s touto krajinou,
zloba, závist, zášť, strach a svár ty ať pominou,
ať už pominou
teď když tvá ztracená vláda věcí tvých zpět se k tobě navrátí,
lide navrátí

Karel Polanský, Žába na prameni