ŽÁBA NA PRAMENI, o.s.
rozcestník hlavních aktivit a projektů
osvěta, vzdělávání, kulturní aktivity,
vyrovnávání šancí žen a mužů,
rozvoj občanské společnosti

Marcel Dejdar: Čas, který strávím s dětmi, bych za žádné peníze nevyměnil! 

31. 03. 2008, rubrika: Žabí rozhovory
 

Vždy když mi padne na mysl úvaha o rovných příležitostech mužů a žen, je pro mě těžké, kde vlastně začít. Rodina, zaměstnání, život kolem nás, vize do budoucna…
A pak se přistihnu, že stejně myslím na děti.
Jsem pětatřicetiletý dobrý muž jedné skvělé ženy a táta dvou holek a dvou kluků. Nás šest, pes, náš malý domeček a velká zahrada je pro mě v současnosti radostnou každodenní náplní. Jsme zahradnická rodina. Bydlíme na zahradě, a tak stejně jako v Radovanovi nás každá kopřiva nepálí a pokud máme nějaké trable, řešíme je u stolu, když je prostřeno na večeři…
Miluju rána – jejich ticho, ranní procházky se psem po zahradě, probuzení dětí, když volají: „taaati!“, jízdu na kole, vůni posekané trávy, odpolední siestičky se svou ženou u kávy, bezinkovou šťávu, kostky…
Neznám, co je to přestup do jiného zaměstnání, od první chvíle pracuji v jedné stavební firmě jako přípravář. Vystudoval jsem střední školu technického zaměření, ale protože „pionýři já mám rád“ (omlouvám se, teď doma posloucháme CD „Ať žijí duchové!“ a naše nejoblíbenější hláška je: „Ty Jendo, myslíš, že bych místo toho mohl sníst tuhletu, tu, žížalu?“ „Ne! Sníst žížalu není důkaz odvahy, ale jenom toho, že jsi pěkný čuně…“), při zaměstnání technického charakteru jsem vystudoval PedFa UK, odbor učitelství 1.stupně ZŠ. Učit ve škole, nejlépe v té, kam budou docházet naše děti, je můj sen, který se mi doufám splní, až Karolina nastoupí po velké desetileté přestávce do zaměstnání.
Otázku, kdo bude v naší rodině zajišťovat finance, jsme řešili. Karolina, když ještě byla zaměstnaná, mě s dvou a půl násobkem toho, co jsem přinesl domů já, strčila do kapsy a tak otázka, kdo bude na mateřské, byla na místě. Po čase společnost, kde pracovala, ukončila svou činnost a tak s přibýváním dětí odpověď na tuto otázku jaksi vyčpěla. Domácnost se čtyřmi dětmi je pořádný koloběh: organizace docházky do školky, na kroužky – už teď máme popsané dva rozvrhy hodin. Představu máme takovou, že až nadejde den „D“ a první dítě půjde do školy, poslední do školky a Kája do práce, já přestoupím učit do školy a organizaci volnočasových aktivit převezmu na sebe. Jsme zahradnická rodina dlužníků. Co potřebujeme, máme, co chceme, na to si půjčíme. Každá finanční kolize nás vyvede na nějaký čas z míry, musíme být skromní a některé naše sny si promítáme před usnutím. Ale čas, který strávím s dětmi, bych za žádné peníze nevyměnil!
Rovnost příležitostí muže a ženy v pracovní oblasti je pro mě v globálu problém velkého starého psa, kterého novým kouskům nenaučíš. Přístup společnosti k mužům a ženám na pracovním trhu se jen pozvolna mění a o urychlené převýchově z leváka na praváka tu nemůže být řeč. Tento problém cítím a pasivně přihlížím. Pokud se zaměřím na mladou rodinu s určitým vlastním „standardem“, žijící v současné společnosti zatížené nejrůznějšími splátkami, otázka výdělečně činné osoby leží na dohodě spolu žijících jedinců a samozřejmě na zaměstnavateli. Možné varianty zaměstnaného muže, ženy či kombinaci obou se víceméně nabízí, ovšem výsledek je stejný. Absence otcovské nebo mateřské výchovy. Řešení stojí opět na spolu žijících jedincích – přehodnotit „vlastní standardy“ nebo ponechat výchovu dětí na jednom z rodičů, v krajním případě ji ponechat na předškolních institucích… . Ideálem pro každé narozené dítě je vyvážená výchova a já osobně prosazuji názor: „Otcovská výchova – co nejvíce to jde, mateřská výchova – co nejdéle to jde“. Pouta dítěte s matkou po narození jsou přeci dvojí, fyzická a duševní a já si moc dobře vzpomínám, že jsem přestřihnul jen jedny… .

Výchova dětí a provoz domácnosti. Téma, které nám nemůže být bližší. Rovnost muže a ženy v rodině narozdíl od oblasti pracovní je opravdu pouze věcí dohody obou partnerů. A samozřejmě, nemalý vliv na rozhodování a jednání má okolí, společnost, ve které jsme žili a žijeme. Společnost říká: “Chcete vstoupit do svazku manželského? – Připravte se!“ A tak sepisujeme předmanželské smlouvy, zajišťujeme majetek, řešíme „co kdyby…“. A co to nejdražší, co máme? Nezapomínáme trochu na to, jak se budeme starat a vychovávat naše děti? Idyla rodiny jako fungujícího svazku roste s našimi potomky, prochází stadii, je potřeba ji též vychovávat. Aby existovala, potřebuje potravu. Tou je dohoda, diskuse, čas.
Jsme vychovaná zahradnická rodina. Žijeme na zahradě a stále se vzájemně vychováváme. Na mé výchově v roli otce se nejvíce podílela moje žena a vychovala mě dobře. Na výchově našich dětí se podílíme oba, o vše se dělíme, nemáme tajnosti. Jsem první, kdo choval naše děti hned po jejich narození, vím, že se novorozencům po stříhání potírají nehty lihem, kde mají děti doktora a zubaře. Že když po koupání dojde Johnson baby, zazpíváme si:“ Není, není Johnson baby, ale za to je – Nela batole!“ a že když má dítě tři dny teploty a pak se osype, může to být šestá nemoc… Starám se o děti, vychovávám je, dělám to rád a baví mě to… .
Ráno a dopoledne všedního dne řídí Karolina. Odpoledne se o děti dělíme podle situace, když máme kolečko po kroužcích (zájmových), nastává paradoxní situace, kdy doma nečekají děti na tátu, ale táta na děti. V pět chystám kávičku a nastává dvacetiminutovka, kdy máme s Kájou čas jen na sebe. Je to taková neměnná ne němá siestička, kdy děti „už ví“ a dávají nám čas řešit, plánovat, snít… . Večer většinou připravím večeři a koupu děti. V neděli máme „rajóny“, to všem myji hlavy, čistím uši, stříhám nehty. Po narození Madlenky to máme osmdesát ostříhaných nehtů na jedny rajóny … . Víkendy jsou ve znamení akcí pro děti. Kola, lyže, brusle, divadlo, kino, Jablíčkov atd. O soboty se většinou střídáme, tak aby ten druhý měl alespoň trochu času na sebe, neděle jsou celorodinné. Tento nástin ovšem není striktním pravidlem, vše se vyvíjí podle potřeb každého z nás. Rodinná dovolená je moje úplně nejvíc největší kamarádka. Dodává mi energii a sílu. Rád plánuji a zařizuji, jsme akční a mobilní, jatí vstříc novým zážitkům. Jako rodina preferujeme heslo: „Krátko, ale často, kamkoli a naplno, kam a co tam!“. Myslím, že jsme aktivní rodina v oblasti výchovy dětí. Věci kolem jako budování pracovní kariéry, angažovanost v ne-dětských organizacích, politika, kultura, móda nám sice trochu utíkají – a není nás vidět, ale to v současné době nepovažujeme za podstatné.
Problém málo angažovaných otců ve výchově vlastních dětí je dle mého názoru opět a zase jen nedostatek vzájemné výchovy partnerů, diskuse a dohody v poklidné a příjemné rovině, bez emocí. Prvopočátek všeho je v konkrétní přípravě partnerů na příchod miminka, neošizené do páru slov: „To zvládnem.“
U mnohých partnerských dvojic postrádám formování vztahu otec – vlastní dítě. Dvouhodinové hlídání kočárku v parku před obědem a občasné přebalení dítěte, aby si jej otec užil, nepovažuji za formování tohoto vztahu. Ovšem pokud se jako otec přestanu vnímat jako izolovaný stroj na hmotné zabezpečení rodiny, ale naopak jako její součást a postupně pracuji na tom, abych mohl i já zastoupit matku v péči o dítě, asi budu na správné cestě. Stejně dobré je posílit zájmy, které je možné kombinovat se zájmy dítěte, stát se manažerem svého volného času, tak aby nikdo nebyl ošizen. Věřte, že i odměna je sladká. Neznám nic vděčnějšího a upřímnějšího, než dětský smích, plesající oči, klidný spánek – pro to bych se třeba i roztrhal….
Je to jako s obědem. Úplně na začátku uvaříte pro rodinu oběd a sklidíte velkou slávu. Po čase cítíte, že je to málo. Pak po obědě umyjete nádobí, postupně ještě uklidíte kuchyň, zpacifikujete děti, uvaříte kávičku nebo čaj. Teprve potom ten polibek, který dáte partnerce na tvář, může plnohodnotně a všemi smysly vnímat….
A stejné je to s dítětem. Tím, jak splýváte s jeho péčí a výchovou, vnímáte jeho potřeby, které jsou pro vás samozřejmostí, a zaměříte se na výsledek. To, že projdu pomyslnou metou „dobrého táty a muže“ nastává v okamžiku, kdy nejsem s rodinou – a cítím, že mi chybí a rodina postrádá mě…. Role otce a matky v rodině jsou různé, nezaměnitelné a stejně důležité pro vyváženou výchovu dítěte. Mateřská citová jistota a bezpečí, otcovské vedení k soutěži, iniciativě a konzistenci vstupují do výchovy dítěte v rovnováze; absence mateřské či otcovské postavy nese důsledky….
Role partnerů ve vedení domácnosti osobně obecně rozděluji na činnosti fyzicky a duševně náročné, špinavé a čisté a ty ostatní. Konkrétně u nás fyzicky náročné a špinavé vykonávám já, o ty ostatní se snažíme podělit. Ale jinde v rodině to může fungovat i obráceně.

Konec 1.části

Den v triku