ŽÁBA NA PRAMENI, o.s.
rozcestník hlavních aktivit a projektů
osvěta, vzdělávání, kulturní aktivity,
vyrovnávání šancí žen a mužů,
rozvoj občanské společnosti

"Milionář" Vladimír Čech: Vedení Žáby je nepřehlédnutelné 

07. 04. 2008, rubrika: Žabí rozhovory
 

Když jsem si rozmýšlel, s kým udělat rozhovor do tohoto čísla Klííneckých novin, napadlo mě, že takzvaných celebrit je sice v našem regionu hodně, ale kromě nich tu žije i řada zajímavých osobností, které sice nejsou v první linii palby různých bulvárů a neobjevují se na televizních obrazovkách, ale přesto v našem kraji zanechávají výraznou stopu. A tak moje volba padla na ženu, která je svými aktivitami rozhodně nepřehlédnutelná. Dana Radová žije v sousední Líšnici, má dva syny ve věku 6 a 19 let, je výtvarnice, pedagožka, programová ředitelka občanského sdružení Žába na prameni, režisérka divadelní společnosti Křoví, ale i zastupitelka Líšnice, aktivistka a – jak sama říká – nepoučitelná optimistka. V Líšnici navíc v poslední době došlo k významným změnám ve složení zastupitelstva a tak jsme si na redakční radě řekli, že když se zeptám na to, co se tam vlastně přesně odehrálo, mohou odpovědi přinést něco zajímavého i nám, kteří se na Líšnici díváme přes pole. Nebo se z toho přinejmenším můžeme poučit.

Odkud pocházíte?
Vyrostla jsem v Ostravě a v patnácti jsem šla studovat do Prahy a zůstala tam.

Co Vás přivedlo do Líšnice?
Nejdříve jsme sem jezdili na chalupu a když se doslova rozpadl dům na Vinohradech, kde jsme bydleli a měli jsme se stěhovat na Černý most, zvolili jsme chalupu v Líšnici s tím, že ji přestavíme k bydlení. Takže jsme z chalupy udělali rodinný dům a jsme zde trvale 14 let .

Jaké byly první dojmy v novém bydlišti?
Byla jsem nadšená už jen když jsem se seznámila s líšnickou, téměř rodinnou školou a skvělou tehdejší paní ředitelkou Janou Čihákovou. Syn šel právě do první třídy a moje nadšení pramenilo i z toho, že měl vlastně chodit do obrovské ZŠ Legerova v Praze na magistrále. Byli jsme poslední dům na vsi, lišky tam dávaly dobrou noc, nepotřebovali jsme ani plot, pes se venčil zcela samostatně, nikde nikdo, krásný výhled, romantické místo pro výchovu dětí i pro nový život lidí, unavených velkoměstem.

Jaké byly druhé dojmy tamtéž?
Ještě lepší, poznala jsem místní, seznámila jsem se sousedy, na které mám opravdu štěstí, a obě moje děti získaly skvělou babi, dědu a holky Obermayerovy. Začala jsem učit ve škole a založila tady spolu se svými pražskými přáteli divadlo Křoví. A s tímhle sousedským divadlem jsme se letos, po devíti letech nadšeného hraní, dostali až k hostování do Činoherního klubu. Líšnice se mi stala domovem, mám zde skvělé kamarádky, z divadla se sem dokonce přestěhovalo pár lidiček a tak jsem postupně z Prahy přesunula svoje aktivity sem. Začali jsme vydávat Líšnické noviny Žába na prameni, založili sdružení, které se obrovsky rozrostlo, udělali spoustu kulturních, společenských i vzdělávacích akcí a skoro by se zdálo, že mne z Líšnice nic nedostane…

Jak se Vám jeví život na vesnici teď, po několika letech?
Život zde mne hodně naučil, o lidech, o vztazích, o to bych v anonymní Praze přišla. Je to zkušenost, která se nedá nastudovat, musí se prožít. Od chvíle, kdy jsem se stala zastupitelkou, už ale některé věci a mnohdy i lidi nevidím tak růžově a idealisticky.

Kde vidíte největší úskalí soužití nových přistěhovalců a původních obyvatel na vesnici?
Těch úskalí je hodně. Třeba my jsme ta skupina starších přistěhovalců, která přestavovala starou chalupu na novou, chodila do hospody, tam se sháněli řemeslníci, poznávali lidi a vůbec se víc chodilo na plesy, tancovačky a ven. Dneska se sem rodina přistěhuje až když jim firma předá klíč a to už mají obvykle zeď, za kterou není důvod se moc dostat. Starší děti chodí do školy v Praze, tam mají kamarády, mladší obvykle málokdy najdou cestu do obecní malotřídky, do školky je rodiče vozí také jinam a tak horko těžko vznikají nějaké vazby mezi původními a přistěhovalými rodinami. A protože zde i v okolí staví a stavět bude pořád víc, starousedlíků je tedy méně a méně. Jenže ony ty vztahy jsou problematické i mezi novým obyvateli. Je normální, že sousedy dělí zeď, plot, jen se pozdraví a tím to skončí… V hospodě se tahle skupina lidí téměř nemá šanci potkat a na zastupitelstvu? To už vůbec ne (smích)… A pak se všichni jen diví…jak to že neteče voda?? Jak to, že nesvítí světlo v obci?? Proč platíme tohle a tamto…proč není silnice, když měla být před čtyřmi lety…

V Líšnici došlo poměrně nedávno ke změnám v zastupitelstvu. Můžete popsat, co se tam vlastně stalo a proč?
Změna je život…Když jsme s Hankou kandidovaly do zastupitelstva, věděly jsme, že pokud se má obec rozvíjet, ale ten rozvoj chceme řídit my, občanky a občané Líšnice a nikoli developeři, pokud nechceme, aby nám odsud děti utíkaly za lepším životem jinam, pokud chceme udržet tu skvělou školu a chceme jít s dobou, musí se toho ve způsobu vedení obce mnoho změnit. Byly jsme na to ale pouze tři (já, Květová a Vodáková) ku čtyřem. Den před volbou starosty jsme se sešli s ing. Novákem a řekly mu svoje představy o práci zastupitelstva a dohodli se, že přestože jsme opozice, pokud získáme místostarostovskou pozici budeme spolupracovat a pomáhat ze všech sil překonat problémy, které se táhly již z minulých dvou volebních období a souvisejí s kanalizací a vodovodem v obci. Vše nakonec dopadlo jinak, staré vedení se zvolilo navzájem a žádné změny se tehdy nekonaly. To ale přineslo mnoho problémů, které i tak byly na spadnutí: Nad obcí viselo vracení dvacetimiliónové dotace na dostavbu vodovodu a kanalizace, problémy s dodavateli, špatné smlouvy, špatně zpracované rozpočty obce, zadluženost obce, o územním plánu a absolutně nic neřešících regulativech nemluvě… V naší menšině se nic moc dělat nedalo, pouze občas ověřit informace vedení obce o stavu situace například u poskytovatelů dotace. Realita se hodně rozcházela s tím, co nám bylo stále prezentováno na zasedáních zastupitelstva a čas neúprosně běžel. Možnost dostat obec tímto způsobem práce do konkursu se zvětšovala. Tehdy jsme s Hankou velmi vážně zvažovaly, zda ze zastupitelstva odejít a rezignovat na všechny naše vize o rozvoji Líšnice, sledovat, jak se loď, ve které se ale vezeme taky, potápí a nechat to na těch, co si to takhle nadrobili a koneckonců voliči je ve většině volili… Anebo musíme začít velmi nepopulárně jednat. Na podzim 2007, kdy termíny opravdu hořely, vedení obce – starosta a místostarosta – opakovaně různými administrativními pochybeními přispěli k situaci, kdy obec opět stála před hrozbou vrácení dotací, a to přesto, že byla nucena prodat část golfového pozemku. Navrhli jsme proto vedení, aby zvážilo své další setrvání ve funkci. K našemu návrhu a veřejnému prohlášení se připojili další tři zastupitelé (5 ze 7). Dne 23.10.07 na svoje funkce rezignovali: Starosta ing. Jaroslav Novák (s platností od 31.1. 2008) a místostarosta Tomáš Stauch. (více na www.zabanaprameni.cz/lisnicka/)

Jak tyhle změny přijali obyvatelé Líšnice?
Tak to víte, takovéhle změny vždycky bolí a zvyk je železná košile. Někteří nás nemůžou vystát. Myslím, že ale většina lidí pochopila, že za tím vším nelze hledat nic osobního. Jde o kompetence, schopnosti a profesionalitu při spravování majetku, financí a dotací cca 500 lidem. Vždycky jsme se snažily jednat na rovinu, všechno, co se nám nelíbilo, jsme vždycky s Hankou nejdříve řekly na zastupitelstvu, potom daly občanům vědět přes Líšnické noviny, situaci jsme průběžně komentovaly a popisovaly. Neřešíme nic za něčími zády. Navíc neřešíme osobní zájmy a ani svůj prospěch, nemáme zde žádné vazby z minula, jen snahu o to, aby v budoucnu bylo nám a našim dětem v Líšnici fajn.

Jaké největší problémy musíte jako zastupitelé obce řešit?
Tak průšvihy a dluhy z minulých dvou volebních období se prostě nedají vyhodit z okna v rámci úklidu, budou Líšnici ještě dost dlouho brzdit. A hrozba vrácení dotace – budete se divit, ale stále ještě i přes všechny snahy nového vedení není zažehnána. Doufáme, že bývalé vedení předá včas a v pořádku novému vedení (starosta Petr Gottwald, místostarostka Hana Květová) potřebnou dokumentaci stavby a veškeré snahy nebudou marné.

Jak vidíte vývoj nové zástavby Líšnice i okolních obcí?
Nová výstavba se zastavit nedá. Náš pes už se asi samostatně nikdy venčit nebude… A ty hrůzy, které v Líšnici vyrostly, už tam asi coby pomník minulým vedením obce zůstanou. V Líšnici se právě pilně pracuje na novém územnímu plánu. Je to jeden z mála nástrojů, které obec má. V okolí, stejně jako u nás, záleží na územním plánu a na lidech v zastupitelstvu, ale i na občanech, co jim vyroste za zahradou. A pokud jsme zalezlí za zdí, tak se nesmíme divit, že nám za ní třeba jednou vyroste v širém poli Tesco.

Vaše sdružení Žába na prameni je velice aktivní. Můžete ty aktivity popsat?
Naše sdružení se z malého líšnického snažení o kulturní aktivity v obci posunulo velkými žabími skoky směrem k profesionálnímu sdružení, jehož cílem je vzdělávání, osvěta, kultura, rozvoj občanské společnosti a podpora rovných příležitostí. Takže jsme právě dokončili vzdělávací projekt pro zastupitele a zastupitelky malých a středních obcí, který vycházel z naší zkušenosti, že zastupitelem, nebo zastupitelkou se stanete ze dne na den, bez jakékoli přípravy a druhý den klidně hlasujete o tom územním plánu, nebo rozpočtu, nebo o vyhlášce a vy netušíte vůbec nic. A to vaše netušení může tu obec velmi negativně poznamenat na dlouhá léta (www.chytrazaba.cz). Vzděláváme také ženy na rodičovské dovolené (www.novezeny.eu), podporujeme muže, kterým také nesedí jen tradiční rozdělení rolí, nemají potřebu hrát si na ředitele zeměkoule, nenahraditelné živitele, ale raději jsou doma s dětmi (www.novimuzi.eu) a ženu berou jako rovnocennou partnerku. Organizujeme docela už známou soutěž o Kyselou žábu, kterou si vyslouží ti, co si pořád nevidí do pusy a z žen dělají něco méněcenného. Již druhý rok vede a Kyselé žáby za své výroky na adresu žen sbírá např. Mirek Topolánek (www.zabanaprameni.cz/kysela/). Letos podruhé vyhlašujeme dramatickou soutěž o Zlatou divadelní žábu a těšíme se, že se třeba jednou narodí Žábě hra, která se bude hrát v Národním divadle… Zatím se jedna z vítězných her loňského ročníku dostala do Švandova divadla, kde bude ve čtvrtek premiérově předvedena formou scénického čtení, což je velký úspěch.
(www.zabanaprameni.cz/zlata/)

Jak Žábu na prameni přijímají obyvatelé Líšnice?
Tak myslím, že si už zvykli na „Žáby feministky“ a většina už zjistila, že feminismus v našem podání není proti nikomu a už vůbec ne proti mužům. Máme s Hankou muže velmi rády (vždyť dohromady máme 5 synů) a možná právě proto profesionálně upozorňujeme na předsudky a stereotypy, které jsou nespravedlivé nejen vůči ženám, ale i vůči mužům. Snažíme se nebrat smrtelně vážně a neodříznout se tak od humoru, který považujeme za důležitý prvek nadhledu nezbytný pro osvětu a reflexi. Rovnost pro nás neznamená stejnost, ale rozmanitost a možnost rozvíjet vlastní originalitu. A velkou radost máme třeba vždycky o masopustu, kdy si z nás náš konkurenční líšnický list dělá legraci, ale nutno dodat, že velmi genderově korektní a nikoli zlou.

V Líšnici, jak se zdá, přestaly vycházet líšnické noviny Žába na prameni. Proč?
Důvodem, proč nevyšly Líšnické noviny a patrně ještě chvíli nevyjdou ve svých tříměsíčních intervalech, je to, že to prostě Dana a Hana nestíhají. Hana začala vykonávat funkci uvolněné místostarostky a Dana přebrala tedy větší díl práce a zodpovědnosti v “Žábě vzdělávací a projektové”. Pokud by se v obci našel někdo, kdo by nám s touto bohulibou a volnočasovou aktivitou chtěl pomoci, ať již redaktorsky, či jakkoli jinak, naděje na další číslo zase vysvitne. Sám jistě víte, kolik takové noviny stojí volného času. A než se někdo najde, nebo než nám zase nějaký čas pro noviny zbude, budeme nejspíš všichni, tedy spíše někteří, se slzou v oku vzpomínat, jaké to byly časy, když jsme mívali ve schránkách starou, dobrou, Líšnickou Žábu na prameni …. Ale protože je ta naše Žába kouzelná….není všem dnům jistě konec.

Jaký vztah máte ke Klínci?
Klínec je krásná sousední vesnice, ráda jsem tam chodila na angličtinu do rodinného centra, nebo na akce pro děti, bydlí tam našemu divadlu Křoví milí Naďa Munzarová a Ivan Kraus, které mám moc ráda a je tam pár nadšenců-přistěhovalců jako vy Vladimíre, což mi dodává optimismu…

Jaká místa v okolí máte ráda?
Skalka je nádherné místo, ale třeba vycházka údolím ke klíneckému nádraží je také kouzelná… Mníšek a jeho rybníky… mám to tady ráda všude.

Co plánujete v nejbližší době pracovně i osobně?
Pracovně bych docela ráda zachovala při životě Žábu, ale protože žijeme z fondů ESF, není to jednoduché… Nezbývá než věřit, že je Žába kouzelná a pomůže si i nám. A osobně? Změna je život, jak už jsem říkala a změny se dějí nejen v obci, ale i v našich životech. Můj život prochází také podstatnou změnou a nezbývá, než věřit, že všechny změny jsou k lepšímu. A tak věřím, nic moc neplánuji a je mi už fajn

Rozloučili jsme se a já můžu Daně jen popřát, aby ji elán a nadšení nepřešly. Sám vím ze své vlastní zkušenosti, jak snadné je nechat se otrávit lidskou lhostejností, pomluvami a zlobou. Pokud se mezi přistěhovalci najde někdo, kdo je ochoten pro svou novou obec něco dělat, nemá to jednoduché a tak si navzájem držme palce. A pokusme se mít k sobě i přes ta pole, která nás zatím ještě dělí, blízko. Až se totiž všude nastaví nové domy, naše obce možná splynou v jeden celek dřív, než by se dnes možná někomu zdálo. A pak se nám vzájemné dobré vztahy můžou moc hodit.

Rozmlouval Vladimír Čech

Den v triku