ŽÁBA NA PRAMENI, o.s.
rozcestník hlavních aktivit a projektů
osvěta, vzdělávání, kulturní aktivity,
vyrovnávání šancí žen a mužů,
rozvoj občanské společnosti

Nový žabí rozhovor 

15. 02. 2007, rubrika: Žabí rozhovory
 

Překvapilo vás ocenění Zlatá žába? Popřípadě proč vás překvapilo?

Překvapilo mě to ocenění, protože pořad Zátiší na Radiu 1 sice nedělám konfrontačně – je to povídání, která začíná v devět večer, což podle mě už není čas na nějaký investigativní průklep – nicméně svým hostům nijak „nepodkuřuji“. Dávám klidně najevo i rozpaky či nesouhlas, když říkají něco, co se mi nezdá. Nejinak tomu bylo a je i při mých „genderových“ rozhovorech. Takže je to snad taková kritická osvěta a jsem rád, že má ohlas.
Ale přece jen jeden rozpak z vaší ceny trochu mám: na přípravě „Žáby“ se podílelo i Radio 1 a já si říkám, zda ten můj cyklus nedostal tu cenu tak trochu i právě proto. A musím se jaksi přemlouvat, že ne. A přemlouvat se musím rovněž i proto, že na Českém rozhlase 6 existuje relace Hovory na bělidle, která je přímou „konkurencí“ mé série v Zátíší. Tak proč ne ony, ženy z Bělidla, a proč já? Ale berte to taky jako výraz mého občasného sebemrskačství…:-)

Proč myslíte, že je v naší společnosti téma rovných příležitostí některým lidem stále k smíchu, jiné dráždí, někteří nechápou, další zpochybňují, ironizují?

Tak na to by mohla být tak dlouhá odpověď, že by vydala na esej či rovnou knihu. Tudíž raději jen glosu či tezi: myslím si, že to, co tvrdíte, je v nemalé míře vymezeno generačně, že tak od pětadvaceti let níž to platí mnohem méně, než u generací otců a matek těchto oněch dvacetiletých. To je jedna věc. A věc druhá: mám pocit, že vysmívání se, ironizování, o němž mluvíte, nějak souvisí s pivní kulturou, která je v téhle zemi nepopiratelně rozšířena, jak o tom svědčí statistiky spotřeby tohoto nápoje. Ale možná bychom si měli dát pozor na zobecňování a také na – opět to slovo sebemrskačství. Co kupříkladu takové Polsko? Nebo Itálie? Jak tam se to má s rovnými šancemi? Chci tím jen říct, že mi nepřijde, že v Česku by situace byla v jakémkoliv ohledu extrémní.

Myslíte si, že má smysl dělat takovou soutěž? Že třeba poukazování na příklady správného a nesprávného používání jazyka, či snaha nabourávat stereotypy v přemýšlení o ženách a mužích (o což jsme se snažili) mohou pomoci inspirovat lidi, kteří jazyk profesionálně používají?

Má to cenu! A odpověděl bych totéž, i kdybych žádnou Žábu nezískal. Byl jsem překvapen, kolik lidí soutěž zaregistrovalo. A domnívám se, že zlomek z těch, kteří jazyk profesionálně používají, Žába povede i k jisté obezřetnosti, čímž nemyslím ustrašenost či korektnost pro korektnost. Mám na mysli nastražené vědomí, že v myšlení a vyjadřování jsou neustále připraveny se uplatnit různé tupé či zlé stereotypy.

V pořadu Zátiší jste řekl, že čím déle o problematice RP mluvíte, tím více kriticky ji vidíte. Jak jste to myslel?

No, to by vydalo na dlouhou, dlouhou debatu. Velmi zhruba jde – mimo jiné – o následující: Nejedna z žen, s nimiž jsem v Zátiší vedl gender-interview, má podle mě jasno teoreticky, avšak nikoli prakticky. Když hovoří o obecných trendech, položí se do sofistikovaného výraziva a s oblibou používá „systémový“ jazyk. Když se však zeptám na úplně konkrétní záležitosti, například na rodinný provoz, na paradoxy v každodennosti, ihned nabývám dojmu, že ten svůj teoreticky zvládnutý systém rozpačitě aplikuje, že náhle jsou její odpovědi „skromnější“. Někdy jsem měl dokonce pocit až jakéhosi útěku těch některých žen do teorie před náporem konkrétního života.

Proč myslíte, že si u nás mnoho lidí stále představuje pod pojmem feminismus bubáka, nebo vousatou bubačku? Co si představujete pod pojmem feminismus vy?

Jednak si myslím, že se tato otázka – a tím pádem i odpověď – částečně překrývá s otázkou (a odpovědí) číslo 2. Jednak si myslím, že nějaký vývoj zde je, že zdaleka ne tolik lidí jako na začátku devadesátých let má feminismus za bubáka. Pravda, děje se to i za cenu toho, že feminismus jako koncept se sám poněkud stáhl ze scény, respektive sofistikoval se, je strukturovanější, plastičtější, ale také zapojenější do oficiálních struktur. Ve vaší otázce cítím, že si myslíte, že by společenské vědomí mělo být ve věci feminismu dál. I o lecčems dalším si my, Češi, myslíme, že bychom už měli být dál… Jenže polistopadový vývoj nás mimo jiné učí, že setrvačnost postojů je v některých společenských náhledech obrovská, že tyhle změny probíhají daleko pomaleji než změny technologické.
Já sám vidím feminismus mnohem více jako postoj, než jako systém, i když systematické myšlení o světě a strukturování toho světa musí mít tento postoj k dispozici.

Je mnoho stereotypů o feministkách, například – že nejsou vtipné, nemají rády muže, nejraději by vládly světu atd. Na organizaci soutěže i na dramaturgii slavnostního večera se podílelo mnoho feministek a feministů. Jaký jste měl vy osobně pocit z programu večera?

Pocit ze slavnostního večera jsem měl docela dobrý. Co to znamená? Simona Babčáková byla coby moderátorka výborná, je to talent. Rozpačitější jsem byl ze skupiny Triny – ne snad kvůli jistým potížím s ozvučením, nýbrž vůbec s tím, proč právě při tomhle večeru tohle ženské trio, respektive proč vůbec ženské trio, proč takovýhle jednoznačný ženský akcent. V rámci boje za rovné šance? Tomu moc nerozumím. A pak: ten divadelní sálek byl milý a vhodný pro samotný program, zato jako zcela nevhodná pro následné debaty se ukázala být ta stístěná chodba před sálem.

Vaříte rád? Kdo u vás doma myje nádobí?

Vařím nerad. Na vaření nemám trpělivost a asi ani fantazii. Když musím, tak si uvařím. I svoji ženu nabádám k tomu, aby vařením neztrácela moc času. Možná je to úplně špatný postoj, jídlo si má člověk užít, nevím, prostě takhle to mám. A nádobí? U nás je zdaleka nejvíc myje myčka. V její obsluze máme naprostou „rovnost šancí“. Máme naši myčku moc rádi, jsme s ní kamarádi.
Kromě toho – já jsem jakýsi malý soukromý „ekolog“ – důsledně třídím odpad, papír jsem do popelnice nevyhazoval už jako dítě – nosil jsem ho do sběru… Kde to doma bylo možné, tam jsem instaloval úsporné žárovky. A žiju v přesvědčení, že i myčka nám šetří vodu a že spotřebu elektřiny má únosnou (nejčastěji zapínám „eco program“). Doufám, že se v propočtech té spotřeby nemýlím. :-)

Děkujeme za rozhovor.

Ptala se Žába na prameni o.s.

Den v triku