ŽÁBA NA PRAMENI, o.s.
rozcestník hlavních aktivit a projektů
osvěta, vzdělávání, kulturní aktivity,
vyrovnávání šancí žen a mužů,
rozvoj občanské společnosti

Reakce Žáby na prameni 

31. 10. 2005, rubrika: Žabí různé
 

Reakce na kritický článek pana Zrna „Feministická Žába na státním prameni“, který vyšel 19.10.2006 v Hospodářských novinách v rubrice Názory.
Autor je zcela nedotčen problematikou rovných příležitostí, neuznává ji jako legitimní a především, neví, o co přesně jde. Protože nejde v českém kontextu o výjimečný případ, ba právě naopak, dovolujeme si využít možnost reagovat. Nikoli abychom pouze hájili čest našeho sdružení, ale protože se domníváme, že je čas odstranit předsudky o feminismu a připustit, že téma rovných příležitostí se týká každého a každé z nás.
„O co těm feministkám vlastně jde?“

„Pořád jen vykřikují a obviňují muže, že je utiskují. Všechno by nejraději převrátily naruby, z mužů udělaly slabochy a z žen mužatky. Vidí problém tam, kde není. A za tím vším se skrývá jediná touha: převzít žezlo vlády.“

Takto by se daly shrnout ty nejčastěji se opakující výtky feministickému aktivismu, které často zkreslují jeho skutečné záměry. Přiznejme si konečně, že kdyby feministické požadavky byly nesmyslné, nevyvolávaly by tolik opravdově prožívaných emocí. Ve společnosti nepochybně existují nerovnosti v postavení a ekonomickém ohodnocování žen a mužů. Uvědomují si to všichni; ti, kteří jsou proti rovným příležitostem, stejně jako ti, kteří se v tomto problému aktivně angažují. A těch, kteří vědí, že téma rovných příležitostí je důležité není málo: všechny významné mezinárodní organizace (EU, OSN, Světová banka atd.) i všechny demokratické vlády, včetně té české.

Proč tedy téma rovných příležitostí není v českém prostředí stále bráno vážně?

O tématu pohlavní diskriminace a rovných příležitostech bylo od padesátých let minulého století už napsáno nepředstavitelné množství knih. Na všech nejprestižnějších univerzitách světa (včetně Karlovy univerzity v Praze) byly v tomto období založeny katedry „genderových studií“, které se zabývají právě nerovným postavením žen a mužů. Z nesčetných sociologických výzkumů vyplývá, že neexistuje nic, co bychom mohli nazvat ženskou nebo mužskou přirozeností. Ano, čtete dobře: již před několika desetiletími byl vyvrácen a popřen nejsilnější argument odpůrců rovných příležitostí: neexistují žádné „přirozené“ schopnosti žen a mužů, které by ospravedlnily vykonávání typicky „ženských“ či „mužských“ činností. Problém je třeba hledat jinde. Nesvobodné totalitní prostředí způsobilo, že jsme se s pojmy feminismus, sexismus a rovné příležitosti do roku 1989 běžně nesetkávali, možná i proto, že pocházely ze „zlé kapitalistické“ Ameriky. Anebo ženám a mužům v České republice „přirozené nadání“ žen zahřívat domácí krb a „přirozené dispozice“ mužů řídit svět vlastně vyhovují?

V čem se liší rasismus od sexismu?

V dnešní době by si už asi nikdo nedovolil zpochybňovat nutnost zabývat se otázkou romské menšiny a integrací přistěhovalců. Nepochybně se jedná o problém, který je nutné řešit. Nikoho už ani nenapadne označovat činnost nevládních organizací, které se tímto problémem zabývají, za „roztodivnou“, zpochybňovat ji, nebo zesměšňovat. Tak se to totiž děje téměř s železnou pravidelností v případě mimovládních organizací, jejichž tématem jsou rovné příležitosti a boj proti sexismu, tedy diskriminaci založené na příslušnosti k určitému pohlaví.

Možná, že je načase připustit si, že feminismus nebo tématika gender nás ve skutečnosti neohrožují. Ohrožují pouze existenci nedemokratických, diskriminačních prvků v naší společnosti a naopak zdůrazňují jedinečnost a svobodný rozvoj osobností bez ohledu na jejich pohlaví, barvu pleti, či jakoukoliv „jinou“ společenskou příslušnost.

Chtějí feministky, aby byli muži a ženy stejní?

Feministický aktivismus nesměřuje k popírání rozdílů mezi muži a ženami, ani k převracení „mužského“ a „ženského“ chování. Nikdo nechce přesvědčovat chlapce, aby byli více pečovatelští, ani nutit dívky do agresivity a větší průbojnosti. Především je důležité nezevšeobecňovat, protože tak vznikají stereotypy, které mohou napáchat spoustu škody. Vždyť jen mezi samotnými dívkami je tolik rozdílů. Najdete dívky pečovatelské, jemné, bojácné, ale i odvážné, bojovné, či vysloveně agresivní a stejně tak najdeme rozdíly i mezi jednotlivými chlapci. Ve feministické pedagogice jde o výchovu bez předsudků, která umožňuje dívkám a chlapcům vyrůst v originální jedince, kteří sami dokáží nahlížet svět nestereotypně a bez předsudků. Nejde nám o stejnost, ale naopak o různost a jedinečnost každého člověka osvobozeného od stereotypních představ o jakémsi „údělu ženy“ a „údělu muže.“ Právě představa rozdílných „údělů“ mužů a žen často vede k vytváření nerovností v odměňování mezi muži a ženami, v jejich společenském statusu a překážkách přístupu do různých oblastí profesního života.

Den v triku