Režisér Daniel Špinar ji se souborem mobilního divadla Letí představil formou inscenovaného čtení. Tedy jako lakmusový papírek pro budoucí inscenaci. Všichni zainteresovaní tím dostali za odměnu kousek z toho, co jim patří. Mladičká autorka (18), která si mezitím z gymnasistky polepšila na studentku prvního ročníku DAMU, poznala proměnu napsaných postav v živé bytosti. A ještě víc, promlouvají k sobě navzájem a zároveň k divákům. Na premiéru bylo vyprodáno a mladé publikum připravilo hře, napsané jejich „cool“ jazykem, spontánní přijetí. Soutěž Zlatá divadelní žába setřásla pochybnosti, které záměr a první ročník zčásti provázely. Téma rovných příležitostí se ukázalo jako životaschopné. Koneckonců téma vztahu žen a mužů je na divadle věčné. V kolekci 40 her, přihlášených do prvního ročníku, se sice našly prvoplánové agitky, ale první desítku prací pořádající Žába na prameni předvybrala a s čistým svědomím předala soutěžní porotě. V tu chvíli se pořád ještě foukalo do ohýnku. Jiskřička k němu přeskočila o rok dřív. Když programovou ředitelku Žáby na prameni Danu Radovou pořádně vytočil zážitek na Jiráskově Hronově 2006: „Navštívila jsem tam inscenaci Feminiáda, ale byla to spíš jedna velká křeč. Mladé herečky se v roli feministek připomínaly bachařky. Neustále vykřikovaly, jak všechny muže zničí a čím víc, tím lépe. Odcházela jsem s mrazením v zádech, celé představení mi připadalo velice nefér. Ukázalo se však, že jsem v tom nebyla sama. Neboť jeden mladík si nahlas ulevil, že se jako feminista styděl. Dala jsem se s ním do řeči, pak se vytvořil debatní kroužek a nakonec z toho vznikl nápad. Jak se ukázalo, životaschopný.“ Z Jiráskova Hronova dnes už cesta pokročila až do baru U Vymaštěné palice, kde se z valné části odehrává Metal 4ever, „trochu vymaštěná metalová komedie o tom, že i holka může bejt sakra dobrej metalák“. Dana Radová však dobře ví, že po prvním úspěchu ještě zůstává velký dluh. „Teď se chci postarat o to, aby se na divadelní prkna dostaly také dvě další, stejně oceněné hry premiérového ročníku. Tedy Predavačka koží od Ivety Horváthové a Seance od Martiny Komárkové. Ale moc bych k tomu potřebovala a ocenila sponzorskou pomoc, bez níž se žádné divadlo neobejde.“ Samotná soutěž Zlatá divadelní žába běží dál a nedávno byl vyhlášen druhý ročník. I nadále se může opírat o skvělou odbornou porotu ve složení: prof. Jan Vedral (dramaturg, dramatik a pedagog), Kateřina Krejčí (dramaturgyně ČT), Radovan Pácl (dramaturg ČK), Naďa Munzarová (herečka), Marie Špalová (divadelní oddělení agentury DILIA), Martina Musilová (divadelní teoretička) a Tomáš Pavlas (genderový odborník). Sponzorem zůstává Slovak Czech Woman´s Fund. A první původní vlaštovka žabí divadelní kolekce, spontánně přijatá ve Švandově divadle, naznačila, že by mohla přitáhnout zájem producentů. Už vloni došlo v průběhu soutěže na parníku k setkání autorů s porotou a obě strany přiznaly, že pobyt na divadelní lodi jim přinesl nezvyklý zážitek. Ovšem práce byly v té době již odevzdány a nešlo nic zlepšovat. Proto letos proběhne už na konci června workshop, při němž zájemci z řad autorů dostanou dramaturgické minimum. Soutěž je anonymní, takže obavy z možného ovlivnění výsledků soutěže jsou liché. Karel Polanský, Žába na prameni