Tři z těchto her budou oceněny začátkem prosince na závěrečném večeru soutěže Zlatá divadelní žába. Klikněte na název hry a přečtěte si ji celou. Pod názvem následuje anotace a nebo úryvek ze začátku hry.

Své typy na vítěze/ku s krátkým komentářem posílejte na email dana@zabanaprameni.cz.

Seance – Martina Komárková
Čtyři skupinky návštěvníků se sejdou v jeden večer na stejném místě – ve společenské místnosti penzionu. Hosté jsou to různorodí: trojice mladých lidí, vcházejících do počátků samostatných životů a odpovědnosti za ně, dva manželské páry středního věku, které odpovědnost plně pociťují, a dvě staré paní – sestry, které už odpovědnost za svůj život mohou složit jako ruce do klína. Každá z těchto odlišných skupin se právě ocitá v mezní situaci. Jejich příběhy, s nimiž se seznamujeme, jsou různé. Mladým lidem vstoupí do očekávané budoucnosti neočekaná událost, která plány mění.

Soud – Darina Martinovská
1. dějství: patrně nedělní čas před obědem, očekávání návštěvy, muž vaří, žena vrtá do zdi díru… zní nějaká hudba z rádia… jsme v kuchyni, která je napůl zařízená, je zde stůl se 4 židlemi, křeslo, sporák, nějaká skřínka, štafle, nářadí…
Manžel (stojí za svou ženou, která je na štaflích a vrtá do zdi díru, s nastavenou lžící, aby něco ochutnala): Véno, Véno… miláčku, ochutnej to!
Manželka (neslyší a pokračuje v usilovném vrtání)…
Manžel: Miláčkůůůů… (odběhne něco zamíchat, znovu nabere na lžíci a vrací se opatrně, aby nevylil) Miláčkůůůů, ochutnej, jestli ti to chutná. Nevím, jestli tam není moc česneku…

Trafika – Jiří Hladovec
Trafika je malý obchod. Trafika je tato malá hra. Malá záměrně. Tedy přesněji řečeno obyčejná. Záměrem hry je ukázat v tempu, více méně poklidném, jak obyčejně se můžou někdy věci i lidé měnit. Je o nezdravé předpojatosti, osamělosti, i o tom, jak mohou být tyto dvě věci propojené. Hra záměrně není gradována do nemožnosti a plyne si obyčejným, lidským tempem. Vychází totiž z toho, že lidské příběhy se obvykle nelámou za zvuků symfonického orchestru ve světlech bodových reflektorů. Naopak, že daleko opravdověji může chod věcí změnit taková drobnost, jakou je zaběhnutý pes a že to, co nám vadí, může být často jen následkem toho, co nám chybí.

Ženská proti vodě – Helena Beránková
PRVNÍ JEDNÁNÍ
Obývací pokoj – stůl, 4 židle, levá strana: stolek s počítačem, pravá strana: gauč, televize. Všude se něco povaluje: na stole časopisy, knížka, hrnek a talířek; přes židli kalhoty na ruby, bunda…V koutě opřené žehlicí prkno a koš plný nevyžehleného prádla.
Ozve se odemykání, vstoupí Alice, v jedné ruce má několik nákupních tašek, v druhé svazek desek s doklady a velké desky s nákresy.
Alice Ahoj! Už jsem doma! – Kde jste všichni? To bylo spěchu …
Vejde Adéla, na krku MP3 přehrávač, sluchátka v uších. Začne se přehrabovat v taškách. Alice se vrací z předsíně.
Adéla Ahoj, mami. Koupilas mi ty baterky?
Alice Jsou v některé tašce. Jak ses měla? Co ve škole?

Predavačka koží – Iveta Horváthová
PRVÉ DEJSTVO. HALINA VO SVOJEJ KOŽI.
1. obraz. Nech sa páči, pod kožu H.
Halinina obývačka. Šero. Halina sedí na gauči. Krabice po sťahovaní veľmi nevidieť.
V kúpelni sa svieti. Počuť kvapkanie vody. Zjavuje sa malé päťročné dievča v plavkách, kvapká z nich voda.
Malinka: Ťap – ťap ťapušky, išli babky na hrušky. Podrali si kožúšky, zavesili na vrátka, príde majster popláta. Ideš!
Halina: Nehrám.
Malinka: Kože ako rešetá, zavesili na vráta, jáj, úbohé dievčatá! Zlá Halinka.
Odíde. Svetlo zhasne. Halina vstane a ide do kúpelne. Zasvieti. Nikoho tam niet.
Halina. Prečo ma stále strašíš?
Malinka:vyjde z vane ako dospelá, 25 ročná. Je oblečená v kožuchu. Roztvorí ho. Pod ním má oblečené len plavky. Kvapká z nej. Plavky sú tej istej farby, ako malo malé dievča.
Halina: Vitaj, drahá! Nerozčúlim sa, viem presne po koľkých pohároch vína ťa vidím.

Pod povrchem – Eva Elxa
1. SCÉNA
U jídelního stolu sedí Sára ve vytahaných kalhotách a tričku a zaujatě si čte knížku. Nohama klinká pod židlí sem a tam. Hodiny na stěně odbijejí šestou. Sára k nim zvedne hlavu a hned ji zase sklopí ke knize. Ze záznamu slyšíme hlas vypravěče, který čte text knihy.
Vypravěč:
Vydali se po molu zpátky ke břehu. Prudký poryv větru vanoucí od moře se jim znovu opřel do zad. Sophie zavěšena do Reného rámě, přimkla se k němu ještě pevněji. Pod jejich nohama se vlny se stále rostoucí a ohlušující silou tříštily o pilíře mola. Sophie však nepociťovala strach. Cítila jen, jak se v jejím těle zvedá poryv touhy. Tolik chtěla vyslovit větu, kterou v sobě celé ty týdny dusila, ale nebyla schopna promluvit jako první. Hluk moře by jí stejně sebral slova od úst. Byli už skoro u břehu, když se René zastavil, vkročil jí do cesty, chytil ji pevně kolem pasu a podíval se jí přímo do očí. Srdce se jí prudce rozbušilo. Beze slov se dotkl dlaní něžně její tváře a …

Metal 4 ever – Helena Eliášová
Trochu vymaštěná metalová komedie z prostředí drsných metalistů, metalových zákonů, hektolitrů piva a těžkých ranních kocovin. Příběh jedné tvrdé metalové kapely, dvou homosexuálů, a především jedné dívky, která dokázala rozbořit předsudky a nesmyslná dogmata ve světě metalu, drsných chlapů a chlastu.
Příběh o lidech, kteří chtějí být sami sebou, a ačkoli je to někdy těžké, dokáží v sobě najít sílu a bojovat, jak za sebe, tak i za ty, kteří se ocitli v pozici obětí a čekají, až jim někdo podá pomocnou ruku nebo ukáže ten správný směr jejich životní cesty. Každý chceme být sám sebou, ale jen málo z nás, k tomu najde odvahu. Hra o hledání, toleranci, svobodě, kráse odlišnosti, nutnosti změny, ale také o ambicích, předstírání a o schopnosti manipulovat či být manipulován.

Co tomu říkáš? – Ilona nádvorníková
Jana a Pavel, manželé mladšího středního věku. V kuchyni svého útulného bytu se
dohadují, kam letos pojedou na dovolenou. Jana krájí žemle, Pavel listuje katalogem
cestovní kanceláře.Pak je tady ještě “neviditelná” postava, která se jmenuje
Emancipace. Sedí pohodlně usazena na židli poblíž Jany. Z druhé strany sedí další taková
postava – jmenuje se Tradice.
Pavel : Jani, tak co říkáš, ty ostrovy v Karibiku Podívej na ty obrázky.To je paráda.
Ty barvy, to moře, ta obloha !
Jana : Ty ženský !
Pavel : No jo, Nějaký tam jsou, tak co snima mají dělat, přece je nebudou retušovat.
Jana: No to ne, to by přece byla škoda.
Pavel : Tak co říkáš, jsi pro ?
Jana: Pavle, nemyslíš, že je to pro nás trochu moc drahé ? Na takovou dovolenou
padnou všechny naše úspory.
Pavel: Tak padnou, žijeme jen jednou. Neboj, zase našetříme.

Tyto texty jsou autorským dílem a jsou chráněny dle autorského zákona.
Bez příslušného svolení není nikdo oprávněn texty jakýmkoliv způsobem
upravovat a užívat.
Poskytnutí textu další osobě za jiným účelem než je jeho divadelní
nastudování je povoleno pouze se souhlasem DILIA.
Porušení tohoto zákazu a užití textu bez příslušného svolení je porušením
autorského práva resp. práv souvisejících s autorským právem a zakládá
občanskoprávní i trestněprávní odpovědnost.
V případě zájmu o užití tohoto textu se obraťte na divadelní oddělení DILIA
na tel. 266 199 823,
amatérská sdružení se mohou obracet přímo na tel. 266 199 845.
WWW.DILIA.CZ