Slovník základních genderových pojmů

Diskriminace na základě pohlaví
Představuje různé formy znevýhodňování žen a mužů, resp. zamezování přístupu ke společenským zdrojům, možnostem a příležitostem na základě pohlaví bez přihlédnutí k individuálním schopnostem a osobnostnímu potenciálu.
Diskriminace na základě pohlaví se objevuje se ve všech sférách a oblastech lidské činnosti – ekonomické, právní, rodinné, kulturní atd. diskriminaci lez rozdělit na přímou a nepřímou. Typickou formou přímé diskriminace na základě pohlaví je znevýhodňování žen při zaměstnávání, otevřené ponižování a znevažování žen na pracovišti či v rodině. Formy nepřímé diskriminace jsou obtížněji odhalitelné a dokazatelné. Rozumí se tím situace, kdy zákon, politika nebo praxe se jeví jako neutrální, ale ve výsledku mají negativní dopad na jedno nebo druhé pohlaví.
Je to např. omezená možnost pracovat na částečný úvazek, ta výrazněji dopadá na ženy. Muži jsou ve veřejné sféře upřednostňováni, diskriminováni jsou naopak ve sféře domácí, např. jako živitelé nemají dostatek času k vytvoření živého vztahu s dítětem. Na muže se často pohlíží jako na ty, kdo jsou bez emocí, natož aby je vyjadřovali. Díky omezení ženy na matku jsou děti paušálně po rozvodu svěřovány matce a otcové musí většinou velmi bojovat o bližší kontakt s dětmi. Důležité je uvědomit si, že zmíněné diskriminace jsou odvozeny od instituciálního nastavení společnosti, o něm však rozhodují převážně muži.

Diskurz
Způsob výpovědi o určitém tématu či věc., Každá společnost produkuje diskurzy, tj. způsoby pohledu na svět, ze kterých pro jedince vyplývají různá pravidla. Např. o některých věcech se mlčí, o jiných je dovoleno mluvit jen určitým způsobem. Společenské diskurzy upevňují a ospravedlňují stávající rozložení společenské moci, stejně jako vytvářejí a udržují naše vnímání této struktury.

Domácí násilí
Jakákoli forma fyzického, sexuálního nebo psychického násilí anebo výhrůžek fyzickým násilím v rámci rodiny nebo domácnosti, které zjevně narušují bezpečí, blaho a zdraví postižených členů rodiny. Zahrnuje sexuální nebo jiné zneužívání dětí nebo jiných členů domácnosti, incest, násilí vůči partnerce (partnerovi) nebo dalším členům domácnosti.

Druhotná viktimizace
Situace, kdy se oběť trestného činu stává (cítí) v důsledku neadekvátního přístupu institucí nebo necitlivých reakcí svého okolí opakovaně obětí. Například pokud je znásilněná žena okolím obviňována, že násilníka sexuálně dráždila.

Dvojí zátěž žen
Zátěž způsobená očekáváním, že se ženy budou kromě své placené práce věnovat vedení domácnosti. Dvojí zátěž označuje situaci, kdy ženy pracují v zaměstnání a současně se bezplatně věnují péči o rodinu (včetně muže) a domácnost současně.

Efekt sebenaplňujícího proroctví
Počátkem sebenaplňujícího proroctví je mylná definice situace, která vyvolává nové chování, díky kterému se původně mylná představa stane pravdivou. Například konfrontování dívek a chlapců s určitou představou o vlastnostech a výkonech, jaké by měli vykazovat, může vést k takovému jednání, které nakonec u dívek a chlapců předpokládané vlastnosti či výkony vyvolá.

Esencialismus (resp. esencialistická teorie)
Teorie sociálních věd, která tvrdí, že všechny sociální jevy v sobě obsahují přirozené jádro, které je dané. Podle této teorie existuje určitá objektivní podstata mužství a ženství, přičemž podstatu ženství sdílejí všechny ženy a podstata mužství je společná všem mužům.
Vyhrocenou formou esencialismu je biologický determinismus. Jeho zastánci a zastánkyně jsou přesvědčeni, že náš život je determinován – určen, tedy nezměnitelně naprogramován naší biologickou podstatou. Ta je podle této teorie výsledkem evoluce a je vysoce funkční pro reprodukci rodu.

Feminismus/feminismy
Sociální hnutí, které se začalo formovat v 18. století. Upozornilo na nerovnoprávné postavení žen ve společnosti a vzneslo nároky na rovnoprávný status žen i dalších diskriminovaných a ponižovaných skupin obyvatelstva. Požadavkem prvních feministek a feministů bylo především zahrnutí ženských práv pod lidská práva (vztažení občanských práv nejen na muže) a zlepšení životních podmínek žen. Vydobytí základních občanských práv pro ženy (volební právo, právo na majetek, právo na vzdělání, právo na ochranu před všemi formami násilí apod.) umožnilo zpochybnit samozřejmost a přirozenost rolí žen a mužů ve společnosti.
Feminismus se dělí do mnoha různých myšlenkových proudů (např. liberální, socialistický, psychoanalytický, radikální atd.), a proto je vhodnější mluvit spíše o feminismech v množném čísle. Například liberální feminismus usiluje o vytvoření podmínek umožňujících skloubit profesi a rodinu či zvýšení politické reprezentace žen, zatímco anarchofeminismus zpochybňuje kapitalistické uspořádání společnosti a snahy liberálního feminismu vnímá jako přikývnutí „mužskému“ způsobu uspořádání společnosti, to definuje jako uspořádání zaměřené na výkon a uchvácení moci. Přesto je však možné hovořit o některých jednotících prvcích společných pro všechny směry. Jedním z nich je přesvědčení, že ženy mají ve společnosti nižší ekonomické, politické a sociální postavení. Představy, jak tuto nerovnost odstranit, se však v jednotlivých feministických proudech rozchází.

Feminita
neboli ženství, tradičně pojaté ženství je chápané jako protiklad mužství. Gender je chápe jako představy vytvořené společenskými očekáváními a podmínkami, nikoliv biologickými danostmi. Jinými slovy jsou mnohem více výsledkem společenské moci a jazyka než přírody a “přirozenosti”. Tak jako nelze prvky femininity spojovat jen s ženami, není možné projekty maskulinity spojovat výhradně s muži, a to ani v obecném, natož pouze v heterosexuálním smyslu. Feminita je širší než žena, přerůstá ji, podobné je to s maskulinitou a muži. Ani feminita a maskulinita nejsou žádné základní esence, ale pouze konstrukty – představy, které se podílejí na tvorbě originální identity každého člověka. Genderové identity bychom neměli redukovat pouze na ty heterosexuální a nezviditelňovat tak lesby, gaye, transgendery, …

Gender
Někdy je také nazýván sociálním pohlavím. Na rozdíl od pojmu pohlaví, který je chápán výhradně v biologickém smyslu, označuje pojem gender kulturní charakteristiky a modely přiřazované mužskému nebo ženskému biologickému pohlaví, ty se však v průběhu historie mohou měnit a někdy se mění velmi výrazně (např. vaření piva bylo tradičně ženskou prací a až posléze v době modernizace, kdy prudce roste populace (díky pokroku ve zdravotnictví a výnosech zemědělství) a nedostává se pracovních míst, byly ženy vytlačeny a pivovarnictví se stalo doménou mužů) V předmoderní době byl pro osud člověka důležitjší stav (feudál, rolník, nevolník…) než pohlaví, muži a ženy pracovali společně. Během modernizace došlo ke změně, sociální status už není tak důležitý jako pohlaví, žena je situována do domácí – pečovatelské sféry, muž do veřejné – pracovní sféry. Dělítko společnosti prochází nitrem rodiny.
Tento soubor mužských (maskulinních) či ženských (femininních) vlastností společnost v určité době všeobecně přijímá jako něco „přirozeného“ a „neměnného“. Tím se společensky ospravedlňuje přímé či nepřímé vynucování těchto vlastností. Žena, která se dostatečně nestará o domácí krb, nebo muž, který dostatečně finančně nezabezpečuje rodinu, nejsou považováni za „plnohodnotné“ ženy a muže.
Gender přesouvá pozornost z pohlaví ženy a muže na vztah feminity a maskulinity, na konstruování rodovosti, na otázky genderových identit i mimo rámec tradičně pojatého a protikladně vymezeného ženství a mužství (viz feminita a maskulinita).

Genderová asymetrie
Popisuje stávající rozložení moci mezi muži a ženami v různých sférách společnosti. Jedná se například o nevyvážené zastoupení žen a mužů v řídících a rozhodovacích funkcích ve státním i privátním sektoru (v komunálních zastupitelstvech, parlamentu, vládě, soukromých obchodních firmách atd.). Tato sociální asymetrie vede k sociálně podmíněné převaze mužů, případně žen, a k jejich vyššímu statusu v určitých sférách společenského a profesionálního života. Výzkum prováděný v osmdesátých letech ve Švédsku ukázal, že 70% matek se nechce při přímé péči o dítě dělit s mužem.

Genderová dělba práce
Rozdělení placené a neplacené práce mezi muži a ženami v rámci veřejné a soukromé sféry. Toto rozdělení je prokazatelně nerovnocenné, protože ženy jsou ve větší míře společensky povinovány vykonávat kromě placeného zaměstnání ještě neplacenou práci v domácnosti.

Genderová hierarchie/hierarchizace
Sociální uspořádání, v němž má vše, co je považováno za ženské a je spojováno se ženami, jinou (obvykle nižší) hodnotu, než to, co je považováno za mužské a je spojováno s muži.

Genderová identita
Označuje zařazení a prožívání sama sebe jako muže, nebo jako ženy, tj. ztotožnění se s jedním nebo druhým genderem. Volbu genderové identity formují do velké míry také společenská očekávání a sankce za jejich nedodržování. Žena, která nemá děti je často vnímána jako méněcenná, podezřelá, nefunkční. Páru, který si péči o děti rozdělí nestereotypně, např. muž je na rodičovské dovolené a žena buduje svoji kariéru, se od okolí dostává reakcí typu: ona je krkavčí matka, on je baba. Žena je sankcionovaná také nižší odměnou za stejnou práci, „jiný“ muž je vyloučen z elitního maskulinního klubu, neboť identita klubu stojí na vyhraňování se proti feminitě.

Genderová perspektiva
Při nahlížení situací a problémů ve společnosti bere v úvahu genderové vztahy a stereotypy, které ve společnosti fungují. Například genderově citlivý pohled na dopravu ve městě se nebude ubírat pouze směrem širokých silnic pro automobily v nichž sedí mobilní a flexibilní muži přesouvající se během svých pracovních povinností. Vezme v úvahu nedostupnost chodníků pro bezpečnou jízdu s kočárkem, odstranění překážek, které jízdu s kočárkem usnadňují, podpoří vybudování výtahů ve stanicích hromadné dopravy atd.

Genderově citlivé vzdělávání/pedagogika
Pedagogický přístup založený na principu rovných příležitostí chlapců a dívek. Snaží se dětem nabídnout vzdělávací prostor, který není omezený tradičními genderovými předpoklady a není spoutaný stereotypními dívčími a chlapeckými vzory a modely chování (např. že dívky jsou většinou hodné a snaživé a chlapci jsou většinou zlobiví rošťáci, nebo že kluci jsou disponovanější k matematice, fyzice a informačním technologiím, dívky jsou citlivější, svědomitější, a proto vhodné k ošetřovatelských a výchovných povolání). Genderově citlivé vzdělávání podporuje děti v jejich individuálních nadáních a rozvíjí jejich schopnosti i v oblastech, které nejsou považovány za doménu jejich pohlaví. Genderově citliví vyučující vnímají projevovaná specifika pohlaví, ale apriori je nepředpokládají a nezdůrazňují. Takovýto přístup klade důraz na plné rozvinutí osobnosti dívek i chlapců, důsledně odmítá genderové předsudky založené na pohlaví.

Genderově korektní jazyk
Způsob vyjadřování, který nezesměšňuje, nezneviditelňuje a nediskriminuje jedince z hlediska pohlaví. Ve způsobech titulování, označování a oslovování osob se vyhýbá užívání generického maskulina (např. oslovení Vážení čtenáři ve společenských časopisech určených mužům i ženám), to ženy společensky zneviditelňuje a ve svých důsledcích marginalizuje. Genderově citlivý způsob vyjadřování se vyhýbá používání nevhodných genderových stereotypů, které zjednodušují skutečnost a reprodukují tradiční genderové role (např. „živitel rodiny“, „strážkyně domácího krbu“). Vstupem do EU se Česká republika zavázala mimo jiné k podporování genderově korektního užívání jazyka. Označuje se též pojmem nesexistický jazyk.

Genderové mocenské vztahy
Označují vztahy mezi muži a ženami, v nichž jedno pohlaví disponuje ve větší míře autoritou, schopností či kapacitou kontrolovat a ovládat druhé pohlaví a požívat různá společenská, ekonomická a politická privilegia. Přes to, že jsou sociálně a kulturně podmíněné a proměnlivé v čase, jsou často akceptovány jako přirozené. Genderové vztahy jsou formovány různými faktory: právním systémem, trhem práce, třídou, věkem, manželským statusem či pozicí v rodině. Vlivem těchto a mnoha dalších faktorů se mohou měnit. Tradiční muž a tradiční žena zde nejsou přirozeně a od nepaměti. Jde o diskurzy, které byly vytvořeny před cca. 200 lety v období ustavování měšťanské vrstvy obyvatel. Předmoderní člověk sebe sama chápal jako součást celku, např. velké rodiny či církve. Muži a ženy žili vedle sebe a všichni pracovali, aby přežili. S osvícenstvím se rodí i idea individua, avšak s ním spojené svobody a seberealizace jsou umožněny pouze mužům. Rousseau ženu ztotožnil s matkou a přisoudil jí místo v domácnosti. Navíc je „vynalezeno“ dítě, kterému je oproti předchozím obdobím věnována péče a výchova. Ta dříve probíhala bez větší pozornosti okolí, najednou se stává ústředním bodem života ženy a nároky na tuto úlohu jsou stále stupňovány. Hybnou silou moderní ženy se stává potřeba dalšího individuálního rozvoje a seberealizace, která je pro mužskou část populace samozřejmá.

Genderové nerovnosti
Vznikají ve společnosti, kde muži a ženy nemají stejný podíl na hmotném bohatství a rozhodování. V tradičních společnostech byla sociální nerovnost na základě genderu, urozeného či neurozeného původu, etnicity apod. považována za legitimní, tzn. přirozenou a správnou.V demokratické společnosti jsou sociální nerovnosti založené na genderu, etnicitě, sexuální orientaci apod. považovány za nepřípustné a jsou zaváděna opatření zajišťující uplatňování principu rovných příležitostí a nediskriminace.

Genderové role
Soubor pravidel (většinou nepsaných a neformálních, určovaných danou společností), který definuje, jaké chování, myšlení, cítění, oblečení či forma partnerských vztahů je vhodná, případně nevhodná pro příslušníky jednoho nebo druhého pohlaví. Péče o děti je všeobecně považována za femininní genderovou roli, přičemž finanční a materiální zabezpečování rodiny je obecně klasifikováno jako maskulinní genderová role. Genderové role jsou přijímány a reprodukovány prostřednictvím socializace (viz. níže).

Genderově segregovaná výchova
Vzdělávání v oddělených dívčích a chlapeckých skupinách. Cílem genderově segregované výchovy není usměrňovat dívky a chlapce do odlišných studijních oblastí, ale naopak vytvořit bezpečný prostor, který jim umožní věnovat se studiu, aniž by byli přehlíženi či považováni za méněcenné. I v rámci feminismu se názory na tento pedagogický přístup různí.

Genderová socializace
Celoživotní proces, v němž se jedinec stává součástí určité společnosti a přisvojuje si její pravidla, hodnoty a normy chování včetně těch, které se týkají genderu (genderové role). Proces socializace působí v největší míře v raném období života. Probíhá buď vědomě na základě odměn a trestů, nebo skrytě prostřednictvím nenápadných signálů – výběrem dětského oblečení, knížek, hraček, her, činností a zájmů. Během socializace do genderových rolí jsou děti (ale i dospělí) vedeni k tomu, aby správně naplňovali genderová očekávání.

Genderové stereotypy
Zjednodušující a zaujaté předpoklady týkající se vlastností, názorů a rolí žen a mužů. O mužích se například stereotypně předpokládá, že nikdy nepláčou, jsou nepořádní, agresivní a soutěživí. Ženám se naopak paušálně přisuzuje citlivost, empatie, pořádkumilovnost a poddajnost. Zevšeobecňování mužských a ženských vlastností může často vést k diskriminaci těch, kdo svým chováním vybočují z daného stereotypu (např. tlak na chlapce a muže, kteří mají zájem o tzv. ženské aktivity či péči o dítě a naopak, nebo slovní i fyzické útoky na homosexuály, kteří svým soužitím přímo podkopávají tradiční obraz muže).

Generické maskulinum
Mužské tvary jmen a sloves užívané v názvech povolání, funkcí a společenského zařazení jako například klient, lékař, majitel. Do 70. let 20. století se soudilo, že mužské tvary dostatečně zastupují také ženy, kterým to nevadí a neškodí. Různými výzkumy a psychologickými testy však bylo prokázáno, že si lidé při užití generického maskulina v drtivé většině případů spontánně představí osobu mužského pohlaví. Protože jazyk odráží společenskou realitu, zároveň ji však fixuje a ospravedlňuje, svým způsobem tak lobbuje za muže. V důsledku užívání generického maskulina se ženy vytrácejí z naší představy veřejného života, jsou v jazyce systematicky zneviditelňovány a v reálném a materiálním důsledku také společensky znevýhodňovány.

Konstruktivismus (resp. konstruktivistická teorie)
“Teorie sociálních věd, která tvrdí, že svět, ve kterém žijeme, je vytvářen lidmi. To, co považujeme za přírodní nebo mimolidské, vnímáme v rámci určitých představ, kategorií a termínů, které jsou vytvářeny lidmi v rámci sociálního jednání. Konstruktivismus nepopírá existenci přírodního, mimolidského, přirozeného. Chce zdůraznit, že to jak přirozené vnímáme, je významně ovlivněno kulturou a společností. Neřeší, můžeme-li mít s přírodou bezprostřední kontakt. Zdůrazňuje, že chceme-li o tomto kontaktu s někým mluvit, chceme-li se s někým podělit o svou zkušenost a své pocity, musíme tak nakonec učinit skrze prostředky, které nám k tomu nabízí společnost. Tedy skrze jazyk. Ten není jen otázkou slov, jde i o gesta, mimiku, tón hlasu apd. – i ty vnímáme skrze sociální zkušenost.
Jsou mnohé věci a jevy, které by existovaly, i kdyby žádná společnost nebyla, nebo existují mimo vůli člověka. Ovšem to, jak je člověk vnímá a předkládá ostatním, je do značné míry dáno sociálně. Ať už jde o lásku, orgasmus nebo přijímání energie objímáním stromů. A navíc to, jak člověk tyto procesy vnímá a jak mu o nich povídají druzí, zmíněné jevy zpětně ovlivňuje” (Fafejta 2004:9).

Maskulinita
neboli mužství, tradičně pojaté mužství je chápané jako protiklad ženství. Gender je chápe jako představy vytvořené společenskými očekáváními a podmínkami, nikoliv biologickými danostmi. Jinými slovy jsou mnohem více výsledkem společenské moci a jazyka než přírody a “přirozenosti”. Tak jako nelze prvky femininity spojovat jen s ženami, není možné projekty maskulinity spojovat výhradně s muži, a to ani v obecném, natož pouze v heterosexuálním smyslu.

Maskulinita je širší než muž, přerůstá ji, podobné je to s feminitou a ženami. Ani maskulinita a feminita nejsou žádné základní esence, ale pouze konstrukty – představy, které se podílejí na tvorbě originální identity každého člověka. Genderové identity bychom neměli redukovat pouze na ty heterosexuální a nezviditelňovat tak lesby, gaye, transgendery, …

Mýtus krásy
Mýtus krásy určuje jeden ideální vzhled (lišící se v závislosti na kultuře a době), kterého bychom všichni měli chtít dosáhnout a udržet si jej co nejdéle. Představuje společenský tlak, kterému jsou vystavovány dívky a ženy a stále častěji i chlapci a muži. Snaha naplnit ideál krásy si vyžaduje mnoho energie, peněz a fyzické i duševní síly. Je často spouštěčem problémů příjmu potravy, které ústí do anorexie a bulimie.

Rod
Viz Gender.

Rovné příležitosti
Požadavek rovných výchozích podmínek pro účast žen a mužů na ekonomickém, politickém a sociálním životě. Rovné příležitosti znamenají odstranění viditelných i neviditelných překážek na základě pohlaví. Patří sem zajištění rovných příležitostí na trhu práce, vytváření podmínek pro slaďování rodinného a pracovního života, aktivity proti násilí na ženách, podpora účasti žen v rozhodovacích procesech, odstraňování genderových stereotypů ve vzdělávání, otázka reprodukčních práv apod.

Segregace zaměstnání
Koncentrace žen a mužů v určitých typech zaměstnání a na různých úrovních činností, přičemž možnosti žen jsou omezenější než možnosti mužů. Ženy také často vykonávají práci nižší úrovně.

Sexismus
Obecně je považován za formu diskriminace na základě pohlaví (analogie s pojmem rasismus označujícím diskriminaci na základě „rasových“ rozdílů). Tento pojem byl ustaven americkým feministickým hnutím jako označení různých forem znevýhodnění a útlaku žen na základě jejich příslušnosti k ženskému pohlaví.

Slaďování osobního a pracovního života
Popisuje možnosti, jak sladit péči o děti s uplatněním v zaměstnání. Týká se přístupu zaměstnanců/zaměstnankyň k pracovnímu a osobnímu životu a strategií a politik zaměstnavatelů vůči svým zaměstnancům. Patří sem také vstřícný přístup k rodině (tzv. family-friendly přístup), který je založen na větším vzájemném respektu zájmů zaměstnavatelů a zaměstnanců. Řešením je například zavádění netradičních flexibilních pracovních režimů (zkrácená pracovní doba, zkrácený pracovní úvazek, pohyblivá pracovní doba) a poskytování dalších možností zaměstnaneckých výhod. Způsob rozdělení rolí a povinností v rodině je v naší společnosti dosud ve velké míře založen na genderových stereotypech (žena se věnuje více rodině na úkor práce, muž se věnuje naopak spíše práci na úkor rodiny). Nevstřícný přístup zaměstnavatelů k zájmům rodiny tudíž postihuje mnohem více ženy než muže. Pro slovní spojení slaďování osobního a pracovního života se někdy používá anglický termín work-life balance.

Šovinismus
Označuje slepou víru v nadřazenost jedné sociální skupiny nad druhou, například jednoho národa nad druhým nebo jednoho pohlaví nad druhým.